Rozchody nemusí být peklem

Před časem sestavili odborníci žebříček stresových situací. První tři příčky bezprostředně souvisí se ztrátou partnera. Vede jeho/její smrt. Na druhém místě je rozvod, na třetím rozchod. V případě rozvodu o vás, majetku, i dětech, rozhoduje soud. Je samozřejmě nejlepší, když se na všem domluvíte. U ideálního rozvodu se potkává velkorysost muže s úsměvem ženy.

Ale protože rozvod není nikdy spravedlivý, nejde to většinou vůbec hladce. Na počátku stojí rozhodnutí jednoho z páru ukončit společné soužití. Přichází plíživě několik let, nebo nečekaně. Určitě znáte obligátní větu: “Někoho jsem potkal/a.” Následuje výčet všeho, co jste dělali špatně, a už se to nedalo snášet, který pozvolna přejde ve vychvalování nového partnera. Jste důkladně zašlapáváni do země - a stejně tak se cítíte. Máte plné právo udělat hysterickou scénu, hroutit se, nadávat - nebo opít. Pokud je váš protějšek uznalý, velkoryse počká, až se vyblbnete. Je důležité, aby vychladly emoce. Samozřejmě tu nemluvíme o týrání či soužití s psychopatem, což je většinou totéž. V takovém případě jdou stranou všechny rady, protože jde o život. Nebojte se obrátit na policii, od toho ji máme.

Možná jste to právě vy, nebo někdo z vašich blízkých známých, koho stál rozvod spoustu energie, nervů, peněz. Jediný, kdo na tom ve finále vydělá, jsou rozvodoví advokáti. Díky nekonečným dohadům o desetileté auto můžete prodělat tolik, že byste za ně měli nejnovější model....který si ovšem koupí váš právník.

Rozchody jsou relativně snazší, tedy co se majetku týká. Do dělení vám nikdo nemluví, což je zpravidla dobře. Pokud jste se však angažovali třeba v rekonstrukci partnerčina/partnerova domu po babičce, většinou vám nikdo nic nedá. Ve věci péče o děti a výživného buď rozhodne soud, nebo se domluvíte, což je úplně nejlepší pro všechny. Vyhnete se nepříjemným otázkám a návštěvám sociálních pracovnic, které jste povinni strpět doma, a vše jim desetkrát dopodrobna vylíčit. Vaše mnohahodinové vyprávění pak úřední osoba shrne u soudu do jediné věty.

Asi s námi budete souhlasit, že přiznávat se k úletu s bejvalkou, či náhodnou známostí, je blbost. Ještě, než k něčemu takovému dojde, dobře si zvažte, zda kvůli chvilkovému pocitu štěstí stojí za to riskovat dlouhodobý vztah, a následně podstupovat rozchodové martýrium.

Pokud si navzájem lezete na nervy, asi čekáte, že vám doporučíme poradnu. Někdy to pomůže, ale většinou je to jen tahání peněz z vaší už téměř rozdělené kapsy. Neraďte se s kamarády. Zpravidla jim chybí nezaujatost, nadhled, a rozhodně nespí ve vaší kůži. Jestli je vám ve vztahu dobře, nebo vám něco vadí, víte ze všeho nejlíp sami. Rozchody jsou těžké, zejména pokud máte děti. Ale uznejte, než aby vyrůstaly v prostředí neustálých hádek, je lepší, když si každý půjdete svou cestou, ideálně jako přátelé. Známe mnoho případů, kdy dospělé dítě rodičům řeklo, že by bylo bývalo nejradši, kdyby se rozešli včas a se ctí, namísto nekonečného napětí.

Rozvod či rozchod je podle psychologů horší než nástup do vězení. Pokud netušíte, jak byste se v takové situaci cítili, ani po tom nepátrejte. Stejně jako nechtějte zažít Válku Roseových. Tam šlo opravdu o život. A ten je krátký. Dívejte se dopředu. Možná z těch rozchodových nebo rozvodových mračen zatím nevidíte nic, a na seznamování s někým nemáte ani pomyšlení. Nemáte chuť vůbec na nic. Chcete mít jen prázdnou hlavu a klid. Přesto někde hluboko uvnitř tušíte, doufáte, že někde existuje váš ideál. Možná má dokonce za sebou podobnou zkušenost jako vy.

Dříve se, slovy našich babiček, věci opravovaly, zatímco dnes se vyhazují. Platí to i o vztazích. Když už není vyhnutí, běžte od sebe. S klidem, rozvahou, a hlavně se vzájemnou úctou. A až se za čas ohlédnete, poděkujte vašim starým láskám za ty nové, lepší.