MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Jedná se o vzácnost postihující odhadem jednoho člověka z padesáti tisíc. Takoví jedinci trpí utkvělou představou, že jsou nositeli opačného pohlaví a tímto stavem mysli jsou neustále deprimováni.

"Biologicky jsem žena, ale přeji si být mužem. Už od dětství. I když byly chvíle, kdy jsem si to nepřipouštěla. Strašně mě mrzí, že žiji tak, jak žiji a ne jako muž. Jako dítě jsem močila vestoje, stále odmítám ženské oblečení, přeji si jmenovat se jako muž, být otcem, ne matkou," tak hovoří žena, která trpí touto poruchou.

Jak se to může stát? Odborníci se shodují, že transsexualita vzniká už v době vývoje plodu v těle matky, kolem čtvrtého měsíce těhotenství, tudíž je výchovou neovlivnitelná. Takoví lidé jsou potom neustále frustrováni nejen svým přirozením, ale i postavením ve společnosti.

Od žen i mužů se totiž všeobecně očekává určitá společenská role, kterou tito jedinci dokážou jen zřídka celý život hrát. Především transsexuální muži se často se svým údělem nedokáží vyrovnat, ožení se a mají děti, ale nikdy nejsou úplně šťastní a svou roli celý život jen předstírají.

Řešení? Hormony i operace

Řešením může být nejen hormonální léčba, kdy se mužům například zvětší prsa a ženám zhrubne hlas nebo začnou růst vousy, ale také operace. K té je třeba získat souhlas lékařských komisí. Představují však finální fázi v přeměně osob na vytoužené pohlaví.

Čeští lékaři tuto operaci poprvé provedli již v roce 1942 v Praze, tehdy se z ženy stal muž. První takové zákroky se uskutečnily v Německu a datují se dokonce do 20. až 30. let minulého století. Jsou však i dnes poměrně rizikové a pacienti musejí být předem informováni o možných komplikacích, které mohou nastat.

Většinu těchto operací u nás nyní provádí urolog Ladislav Jarolím z Fakultní nemocnice Motol, který za patnáct let změnil celkem 128 osob na pohlaví ženské a 106 na mužské. U mužů je nejvhodnější podstoupit zákrok, dokud jsou ještě mladí, lépe se bojuje s ochlupením a s vousy.

Na závěr zpověď muže, který se nachází v opravdu nezáviděníhodném postavení. Ten napsal: "Částečně se stále cítím jako žena, miluji líčení a ženské oblečení. Rád bych ho nosil pořád, ale k mému současnému zevnějšku by to nešlo. Mám rodinu, dvě krásné děti a bojím se komukoli svěřit. Tak se jako většina lidí s tímto problémem schovávám.“

„Toužím mít na sobě hezké spodní prádlo, vždycky se těším, až rodina třeba na půl dne vypadne, to pak začne 'módní přehlídka', i když trnu hrůzou, že si toho někdo všimne. Je mi přes 35 let, myslím si, že na nějakou změnu života je pozdě.“