Jak se věda dívá na to, proč nám tolik chybí objímání

Nedávný průzkum ve Velké Británii umístil tuto jednoduchou interakci na čtvrté místo v seznamu činností, po kterých se lidem nejvíc stýská a s nástupem jara a blížícího se rozvolnění lidé už objímání netrpělivě očekávají.

Důvodů je mnoho, některé jsou zřejmé, jiné méně, ale příchod vakcín je skvělou zprávou pro každého, kdo touží znovu držet milovanou osobu v náručí.

Proč je však pro nás toto fyzické gesto tak důležité? V tomto článku vám přinášíme vědeckými poznatky, které by mohly poskytnout určitá vodítka.

Toužíme po tom, co nemůžeme mít

Jedná se o jednoduchou lidskou emoci, ale když víme, že něco nemůžeme mít, jednoduše to chceme o to víc. Ať už jde o něco neškodného, jako je touha po luxusních botách, které si nemůžeme dovolit, nebo potenciálně destruktivního, jako je honba za nepolapitelným jackpotem na automatech, kvůli které zapomínáme na zásady zodpovědného hraní, záhy zjistíme, že to je právě napětí z té honby, co činí trofej v našich očích výjimečnější.

Stejná logika platí i pro objetí. Objetí je jednoduchý a snadný způsob, jak někomu ukázat, že vám na něm záleží, a co je pro naše ego důležitější, aby dotyčná osoba ukázala vám, že jí záleží na vás. Také se nám v mozku vyplavuje opojná dávka dopaminu, chemické látky, která nám přináší potěšení, a když ji nemáme, často po ní začneme toužit nebo dokonce bažit. Horší je, že čím déle musíme na dopamin čekat, tím více ho potřebujeme. Trochu to připomíná drogovou závislost.

Honba za dopaminem je něco, co se u nás vyvinulo v průběhu lidské existence. Získáváme ho prostřednictvím činností, které jsou zásadní pro přežití, jako je například konzumace chutného jídla a sex, což vysvětluje, proč jde o vrozený mechanismus, který často nemáme pod kontrolou.

Instinkt přežití

Další důvod, proč máme tento pud jen málo pod kontrolou, je spíše fyzický, ale stále je to produkt naší evoluce. Kontakt kůže na kůži známe od chvíle, kdy jsme se narodili, kdy jsme byli závislí na péči matky, která nás zahřívala a poskytovala nám pohodlí. Jako miminkům nám objetí snižuje hladinu stresu, pomáhá nám růst, a dokonce pomáhá regulovat srdeční tep. Lidský kontakt nám doslova zachraňuje život.

I když na něm v dospělosti nejsme tolik závislí, stále tvoří důležitou součást našich sociálních vztahů. Objímáme přátele, které jsme dlouho neviděli, držíme v náručí své blízké, a dokonce se objímáme při oslavě šťastné události. Posiluje se tím pocit solidarity a snižuje pravděpodobnost konfliktů, což bylo v rané lidské historii zásadní pro naše přežití: skupiny, které dokázaly vytvářet silné vazby, měly větší šanci na přežití než roztříštěná společenství.

I když to v dnešním světě může být pro přežití méně důležité, blízký lidský kontakt pomáhá odvrátit moderní neduhy, jako je úzkost a deprese, které jsou ve zrychlené společnosti hojně rozšířené. Není divu, že v souvislosti s pandemií covidu došlo k nárůstu problémů s duševním zdravím – nemožnost dotýkat se lidí může mít negativní psychologické účinky, které jsou destruktivní pro naši duševní pohodu.

Fyzický dotyk

Schopnost objímat lidi nám přináší odměnu i díky biologii naší kůže. Každý z nás je závislý na složité síti smyslových receptorů, které nás pomáhají chránit a pomáhají nám objevovat nové věci. Můžeme si chtít sáhnout na kousek ovoce, abychom si před jídlem ověřili, že je v pořádku, nebo poznáme, když nám na ruce přistane včela, abychom ji mohli odehnat. Náš hmat vysílá signály do mozku, aby uměl zareagovat, takže něco tak významného, jako je objetí, aktivuje spoustu receptorů najednou, které nám okamžitě poskytnou pocit tepla a radosti.

Vědci šli ještě dál a propojili objetí s další důležitou částí naší fyziologie: s našimi nervy. Na klíčových místech těla, například na zádech, máme nervy citlivé na dotek, které se spouštějí při dotyku nebo pohlazení těla a vysílají do mozku silné a pozitivní elektrické signály. Mozek pak uvolňuje neurochemické látky, jako je oxytocin, které zaplavují naše tělo a pomáhají nám bojovat proti stresu a bolesti.

Je však třeba mít na paměti povahu objetí. Nevyžádané objetí, například agresivní „medvědí objetí“, může mít ve výsledku opačný účinek.

Postcovidová objetí

S naší přirozenou potřebou objímání si možná klademe trýznivou otázku. Budeme se někdy vůbec moci objímat jako dříve?

Jednoduchá odpověď zní – nakonec ano. Je v lidské přirozenosti, že budeme vyhledávat objetí, když ho budeme potřebovat. Také studie minulých pandemií ukazují, že svět se vždy k fyzickému objímání nakonec vrátil. Kouzlo dotyků je prostě silné.

Otázkou je, jak dlouho to bude trvat. Dokonce i v případě většinově očkované populace může nějakou dobu trvat, než psychologické účinky pandemie odezní. V zemích, jako je Španělsko a Itálie, byla tato klíčová součást společenského života, včetně polibků, vymazána ze dne na den již v březnu 2020 a chvíli trvá, než se společnost z takového šoku vzpamatuje.

Pokud tedy budete mít někdy pocit, že vám chybí objetí, nebojte se. Věda vám dává za pravdu a také jasně říká, že se dříve či později vrátí na pořad dne.