Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Milenci / foto: shutterstock

Bič na nevěrníky. DNA jako důkaz

Objev dvoušroubovité struktury DNA přinesl v roce 1952 Jamesi Watsonovi a Francisi Crickovi Nobelovku. Dnes DNA slouží kriminalistům, ve velkém začíná být využívána i při určování otcovství.

Kdyby nebylo DNA, možná by například obě rodiny, jejichž miminka jim před dvěma lety vyměnili v třebíčské nemocnici, byly dnes šťastné a vlastně by jim vůbec nevadilo, že vychovávají cizí dítě.

 
Co je to DNA?

DNA je náš genetický materiál v buňkách, je nositelkou genetické informace, kóduje a zadává buňkám jejich program a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu.

 

Dítě ke svému vzniku potřebuje genetickou výbavu rodičů – 23 chromozómů od otce a 23 od matky. Genová výbava člověka obsahuje přibližně 3,2 x 10 na devátou vazebných párů. Kdyby se jejich začátečními písmeny měla popsat jejich struktura, vznikla by kniha s více než 500 000 stranami.

 

Stačí málo, stěr z dásní, kousek kůže, nehtu, vlas, řasa, pot, kapička krve a DNA určí, čí ten kousek či kapička je. Tedy samozřejmě pokud je s čím porovnávat. Při testech otcovství je potřeba odebrat DNA otce i syna a policie zas vytváří národní databázi DNA, aby měla s čím porovnávat případné vzorky.

 

Jak taková práce v trochu nadneseném slova smyslu vypadá, vídáme v seriálech, jako jsou Kriminálka Las Vegas, Miami či New York. 

 

V soukromé pasti DNA

Už zmiňovaní rodiče vyměněných dětí shodně řekli, že by raději dál vychovávali cizí dítě. S tím totiž žili první rok jeho života a vytvořili si pevná pouta. Pak ale jeden z otců zapochyboval, zda jeho dcera je jeho i biologicky. Nebyla mu podobná, své si vyslechl v hospodě. Využil proto možností moderní vědy a testů DNA.

 

Podobný případ řeší i 4. díl novácké série Soukromé pasti s názvem DNA jako důkaz, který poběží dnes v osm večer. Jenže tady nejde o miminko, dospělý muž se náhodou doví, že jeho umírající otec není jeho biologickým tátou. Ve zbytku filmu se s touhle informací pak jeho syn vypořádává.

 
Nic se neutají

Jak to chodí ve skutečnosti, o tom ví své klinický psycholog s pětatřicetiletou praxí Karel Humhal.


„Dříve zákon rozeznával jen rodiče vlastní a nevlastní, tedy jestli je dítě manželské či nemanželské. Dnes jsou rodiče rozděleni na biologické a nebiologické. Zákon dává přednost biologickým rodičům, i když ti druzí mnohdy dítě vychovávají celý život. Dítě je u soudu jako balík.“

 

Humhal tvrdí, že biologické otcovství se nikdy neutají. „Odborníci soudí, že nejlepší je sdělit dětem, že nejste jejich biologičtí rodiče. Při nevěře se radí zatloukat, při nevěře s následky v podobě potomka zní rada: přiznat barvu,“ doplnil.


S úsměvem dodal, že má rád jisté starořecké přísloví: „Cti muže každého, neboť nevíš, který z nich je tvým otcem.“

Diskuze k článku:

Captcha

Počet příspěvků v diskusi: 165