Co možná nevíte o nejstarším řemesle

Prostituce je prý nejstarším řemeslem, jaké kdy na světě vzniklo. Ženy si svým tělem vydělávaly peníze i v antických státech, kde jim dokonce byly budovány zvláštní chrámy. V každém století prostitutky dobře věděly, že muži často podlehnou jejich kráse, a nebály se proto pro peníze používat všechny ženské zbraně.

Nevěstince se již v dávných dobách zřizovaly hlavně poblíž přístavů, kam po dlouhých cestách po moři připlouvaly lodě plné sexuchtivých námořníků. Děvčata živící se vlastním tělem tak neměly o zákazníky nouzi a výdělky nebyly nízké. Nad prostitucí v okolí přístavů se nikdo moc nepozastavoval a tato činnost také nikoho nepohoršovala. V těchto oblastech totiž moc lidí nebydlelo a v nevěstincích se tak nemuseli námořníci ani jejich společnice stydět.

V antickém Řecku a Římě navštěvovali muži i mladí chlapci prostitutky celkem běžně. Ženy nemohly být svému manželovi nevěrné, ale pánové si mohli užívat takřka s každou, na kterou se podívali. Ve starověkých státech platil ale jeden přísný zákaz, který se týkal předmanželského sexu. Když mladí muži tedy neměli nic mít se svou nastávající, postaraly se o jejich uspokojení místní nevěstky. Mladíci nedělali nic špatného nebo zakázaného, do nevěstinců je často posílali i jejich vlastní rodiče. Chlapcům návštěvy povětrných žen doporučovali i slavní vzdělanci, jako třeba Cicero, Seneca nebo Cato. Podle starých legend dokonce posledně zmíněný učenec mladé hochy chválil za to, že jdou své choutky uspokojit právě do vykřičených domů.

Starověké Řecko i Řím také na existenci veřejných domů vydělávaly. Podle dokumentů ze zmíněné doby měly prostitutky něco jako dnešní živnostenský list. Vlastníci nevěstinců zase museli státu platit pravidelně daně. I slavný Solón (638–555 př. n. l.), kterého známe hlavně pro jeho reformy, se zasloužil o založení jednoho domu určené pro pány a jejich uspokojení. Muži si tak mohli chodit užívat s ženami do proslulého chrámu bohyně Afrodity v Athénách.

Prostituci a veřejné domy bychom nenašli ve starověké Spartě, ve všech ostatních oblastech to bylo na denním pořádku. Sparta však měla svá vlastní pravidla, která mimo jiné dovolovala jistou volnost obou partnerů v manželském svazku. Ženatý muž i vdaná žena tak mohli mít milence či milenku. Nevěstinců pak tedy nebylo ve Spartě zapotřebí.

Starověká prostitutka neměla stejná práva jako počestná žena a dala se často poznat na první pohled. Tehdejší zákony nedovolovaly nevěstkám vdát se nebo založit rodinu. V Babylonu byla každá povětrná žena odhalená, ale obličej měla pečlivě zakrytý. Prostitutka ze starověkého Říma si zase oblékala tzv. tógu, což bylo i oblečení mužů vyššího společenského postavení. Ženy, které si vydělávaly obšťastňováním mužů, také musely nosit pokrývku hlavy, jako byla tiára nebo mitra. V Řecku bychom prostitutku poznali podle světlých vlasů a kovové přezky na rameni.

I ve středověku každý muž hned mezi ostatními ženami poznal prostitutku. Ve Florencii nosily nevěstky klobouček s nezbytným zlatým zvonečkem. Vídeňské prostitutky zase musely mít žlutý šátek, v Lipsku si do vlasů vplétaly žlutou stuhu. Žlutá barva u povětrných žen symbolizovala síru, tedy spojení s ďáblem.

V období jedenáctého až patnáctého století byla prostituce rozšířena po celé Evropě a těšila se velké oblibě. Nevěstince kupodivu nezakazovala ani přísná katolická církev. Naopak, vykřičené domy nechávali často budovat vysoce postavení měšťané, muži ze šlechtických rodů a dokonce i papežové. Jedním z chlípných papežů byl například Sixtus IV. (1414–1484), který stál u vzniku hned několika nevěstinců. Ze středověkých dokumentů víme, že v roce 1435 navštívil český král a císař Svaté říše římské Zikmund Lucemburský (1368–1437) německé město Ulm, kde ho místní obyvatelé přivítali netradičním způsobem. Pozvali ho totiž do zdejšího nevěstince, kde se po několik následujících hodin slavilo a užívalo s prostitutkami. Zikmund byl natolik slušný, že poslal později do Ulmu děkovnou listinu, která se zachovala do dnešní doby.

Ve středověku se také prostitutky začaly sdružovat do tzv. cechů, což byly skupiny řemeslníků. Nevěstky tady měly své sdružení stejně jako třeba ševci, hrnčíři nebo zedníci. V cechu prostitutek platila jistá pravidla, mezi které patřilo i to, podle něhož měla mít každá členka skupiny jakousi zdravotní knížečku, která potvrzovala, že lehká děva netrpí nějakou pohlavně přenosnou chorobou. V cechu se také ženy domlouvaly, na jakých místech si budou vydělávat.

Černým rokem prostituce byl rok 1494. V této době se totiž v Evropě ve velkém rozšířila syfilida, která připlula na kontinent spolu s námořníky Kryštofa Kolumba. Všechny veřejné domy se proto z obavy dalšího šíření nemoci zavřely a prostitutky se na nějaký čas musely vzdát svého řemesla. Zákaz prostituce se postupem času ale moc přísně nedodržoval, nevěstky pracovaly tajně a nenasytní muži vždycky moc dobře věděli, kde je hledat. Aby mohly lehké děvy provozovat svou živnost i přes zákaz, vzala je pod ochranná křídla mafie. Od té doby je prostituce úzce spojena s kriminalitou a zločiny.