Proč si dáváme o Vánocích dárky?

Dříve bylo o Vánocích obdarováváno služebnictvo a domácí chasa, a to především ošacením, jídlem nebo drobnou finanční částkou coby prémií ke mzdě. Lidé dávali drobné dárky také žebrákům a tulákům, kteří chodili k bohatým popřát k narození Ježíše Krista. Inspirací k obdarovávání o Vánocích je zřejmě Nový zákon, konkrétně příběh o třech králích, kteří přinesli Ježíškovi zlato, kadidlo a myrhu.

O darování vánočních dárků na našem území pocházejí první zprávy z doby panování krále Václava IV., kdy benediktinský mnich Jan z Holešova zaznamenal, že si lidé o Štědrém dnu dávají drobnosti na počet narození Ježíše Krista. Tento mnich však také kritizoval štědrovečerní dárky, které žádným způsobem nesouvisely s radostí nad narozením Krista. Jak Jan z Holešova píše: „Někteří posílají toho dne štědrovečerní dárky ne na památku nebeského seslání, ale by měli štěstí po celý následující rok. Doznávají totiž, že kdo toho večera neobdaruje jiných, zchudne dříve, než rok skončí.“

Asi do 16. století byly vánoční dárky i úplatky. Někdy se dokonce násilně vymáhaly. Dárky dostávala takto šlechta i státní úředníci. Vánočním úplatkům pro úředníky se tehdy říkalo halafance.

O vánočních dárkách určených dětem se zmiňuje Daniel Adam z Veleslavína v 16. století. Ovšem až v 19. století se tradice obdarovávat o Štědrém večeru děti naplno prosadila. I v těch nejchudších rodinách děti dostávaly nějaký dárek, i když se jednalo třeba jenom o jablko. Děti věřily, že jim dárky nosí Ježíšek.

Štědrovečerní dárky byly dříve skromné a většinou i praktické. Muži dostávali dýmku, tabatěrku, šle nebo pantofle. Ženy byly obdarovávány látkou, šitím a potřebami do domácnosti. Malé děti pak pod stromečkem nacházely oblečení, hračky i věci do výbavy.

Před první světovou válkou bylo zejména v Praze tradicí dávat o Vánocích snubní prstýnky. Tehdy si také snoubenci dali svůj první veřejný polibek. Také si právě na Štědrý večer jako dárek slibovali šťastný a spokojený život ve dvou.

Na počátku 20. století se změnila díky hospodářské prosperitě skladba vánočních dárků. Lidé si už nedávali jenom dárky praktické, ale i něco pro radost. Ovšem během první světové války se kvůli chudobě a bídě dárky pod vánočním stromem spíše neobjevovaly, a když ano, byly opět praktické. Po válce si lidé vánoční dárky opět dávali, a to hlavně pro radost. Také se poprvé objevila snaha darované spíše ohromit cenou dárku nebo jejich množstvím. Často tak lidé pod stromečkem našli jízdní kolo, gramofon nebo hodinky.

Druhá světová válka s sebou opět přinesla praktické vánoční dárky. Po jejím skončením se Vánoce pojily s velkým množstvím jídla, pití i dárků. Obdarovávání na Vánoce se stalo takřka povinností a původní myšlenka vánočních dárků postupně mizela. A tak tomu je bohužel mnohdy dodnes.