Vlkodav není vlk. V čem se mu však podobá?

Každé plemeno bylo šlechtěno k nějakému specifickému účelu a většinou postupně ztratilo vše vlčí, co kdy mělo společné.

Již podle názvu je jasné k čemu byl vyšlechtěn vlkodav – k lovu vlků a ke štvaní vysoké zvěře. V dávných dobách kdy ještě byly lesy plné obávaných vlků, žili v severních částech Evropy Keltové, kteří byli považováni za nejlepší chovatele psů, a ti vyšlechtili velkého psa, který je dokázal ubránit vlčím útokům. Byl to velký irský chrt, velký irský pes – o několik století později se plemeno přejmenovalo na Irského Vlkodava. Postupně se toto plemeno rozšířilo do celého světa a bylo vysoce ceněno. Popsání těchto královských psů se zakotvilo na znaku Irských králů „Milý - když je hlazen, divoký – když je podrážděn“. V dnešní době se nejčastěji používá „Něžný obr“.

S vlkem má společnou velikost, ale tím to však končí. Byl šlechtěn k obraně statků a sídel před nimi a postupem času, kdy vlků ubývalo, se jeho využití změnilo na štvaní vysoké zvěře a znak vyššího postavení šlechty. Následkem úbytku vlků a hladomoru toto plemeno skoro vyhynulo. Naštěstí se jej podařilo zachránit, i když v jiné podobě, než byl původní ráz plemene. V dnešní době má chov vlkodavů pouze společenský charakter. Stále však ve spoustě jedinců přežívá lovecký pud a proto je baví coursing – běh za návnadou.

Irský vlkodav je vlastně přerostlý domácí mazlík, který vás miluje celou svou bytostí a chce s vámi sdílet vše dohromady. Je to velice přátelské plemeno, které si občas neuvědomuje svou velikost a chce se nechat pochovat v náručí, být s vámi na gauči nebo v posteli. K lidem je přátelský. Vzhledem k jeho velikosti je potřeba dbát na jeho dobré vychování, aby se předcházelo nepříjemným situacím, v podobě odvlečení majitele, za nějakým zrovna aktuálním předmětem zájmu, drzým nabídnutím si vaší svačiny či oběda, nebo i úrazem z nezvladatelnosti obříka.