Útok na Ewu Farnou. Rivalka na dohled?

Křest čerstvě dopečeného cédéčka se konal v disco Daylong v obchodním domě Palladium, což teoreticky slibovalo pořádnou podívanou. Nakonec to ale bylo spíše zklamání.

Celá "show" okolo křtu trvala pouhou hodinku a pak byla bez velké pompy striktně utnuta. Ani samotný její průběh nebyl nijak zvlášť strhující. Ve zkratce - cáknutí kapky šampaňského na CD a taneční kreace hlavní protagonistky s ospalým "Superstárem" Filipem Jankovičem po boku. A mezi návštěvníky samozřejmě houfy těch, kteří zatím čekají na svou první občanku.

Ale teď už k samotnému albu. Vešla se na něj jedenáctka autorských skladeb. Jedenáctka má svůj význam, zpěvačka se totiž narodila 11. 11. 1992 a toto číslo považuje za šťastné.

Pilná včelička

Sandřina snaha trochu připomínala někdejší návody "urob si sám", sama si totiž našla nejen textaře Lauter von Bacha a Jana Krůtu, ale i autory hudby Davida Freedoma a Jakuba Svozila, byla také autorkou námětu jednotlivých skladeb, podílela se na hudebních aranžích a připravila si i klipy pro TV Stream.

Jakkoli je patrná snaha celého Sandřina okolí i jí samé, je zcela zřejmé, že je zde ještě velký prostor pro zlepšení. Album má přídomky jako „...pestré, hravé a proplouvající několika hudebními žánry...“, jenže většinu času při poslechu zažíváte spíše nudnou šeď.

Pokud bychom měli vyzdvihnout několik podařenějších skladeb, zmiňme například Zamilovaná, Nechci lhát či Music.

Hlasový fond a pěvecký rozsah Sandry ani zdaleka nedosahuje kvalit Ewy Farné, takže některé písničky spíše připomínají improvizované hodiny hudební výchovy. Co však Sandře rozhodně upřít nelze, to je pohybové nadání, tanec jí opravdu šel.

Vzato kolem a kolem je celý Sandřin počin cítit průměrem. Na debutové album možná dobré, ale Ewa Farna se o svůj trůn české mladé zpěvačky číslo jedna zatím rozhodně strachovat nemusí. Pokud jsme vás neznechutili, více o Sandře najdete na jejím oficiálním webu.