Smajlíci mají pětadvacet. Jak vznikli?

Úplně poprvé se emotikona (tak se “smajlíkům” říká také) objevila pravděpodobně v roce 1979, kdy ji použil chlápek jménem Kevin Mackenzie – konkrétně šlo o tento symbol : -). Tehdy však ještě doba dostatečně nedozrála a jeho pokus zmizel v propadlišti dějin (zůstal jen na zaprášených stránkách knih o historii smajlíků a v hlavách počítačových nadšenců).

Skutečný počátek rozmachu emotikon se tedy datuje mezi roky 1981 a 1982, kdy Scott Fahlman v ASCII kódu pro vyjadřování emocí navrhl dvě nejznámější kombinace symbolů: :-) a :-(. Jejich používání navrhl na diskuzním fóru Carnegie Mellon University.

Tehdy se psalo 19. září 1982 a mezi přihlášenými uživateli probíhala zajímavá diskuze, jejíž záznam byl o dvacet let později nalezen a zveřejněn:

17-Sep-82 10:58 Neil Swartz: Možná bychom měli zavést používání hvězdičky (*) v předmětu zpráv, které mají být brány jako vtip.
17-Sep-82 14:59 Joseph Ginder: Já bych byl spíš pro % než *.
17-Sep-82 15:15 Anthony Stentz: A co takhle používat * pro dobré vtipy a % pro vtipy špatné? V návaznosti bysme taky mohli používat *% pro vtipy, které jsou tak špatné, až jsou vtipné.
17-Sep-82 17:40 Keith Wright: Vtipy! Ne, ne, ne! Každý bude jistě souhlasit, že "&" je nejvtipnějším symbolem na klávesnici. Vypadá srandovně (jako smíchy se svíjející rozjařený tlusťoch), i vtipně zní (jen si zkuste vyslovit jeho název – and - v rychlosti třikrát po sobě). Jsem si zcela jistý, že, kdyby se mi podařilo dostat nos do vakua v mém monitoru, dokonce by i vtipně voněl!
17-Sep-82 17:42 Leonard Hamey: ...myslím, že pro onen vtipný symbol by se nejlépe hodila mřížka {#}, protože připomíná rty s vyceněnými zuby uprostřed. A to je předpokládaný výsledek toho, když se někde směje, až se za břicho popad...
19-Sep-82 11:44 Scott E Fahlman: Navrhuji, aby se pro vtipy používal tento sled symbolů: :-) Dívejte se na něj horizontálně. Vlastně je, vzhledem k současnému trendu možná úspornější značit předměty zpráv, které NEJSOU vtipné. V takovém případě používejte :-(.

Scott tedy navrhl používání :-) pro vyjádření potěchy (nebo vtipu), a :-( pro pravý opak. Nápad se ujal a postupně zaplavoval všechna diskuzní fóra. Dnes (nejen) tyto sledy symbolů, ale smajlíky obecně používáme s takovou samozřejmostí, že si jen málokdo dokáže představit konverzaci bez nich. Jsou všude, jsou veselí, jsou hraví.

Scott později napsal: “Bohužel jsem si nezálohoval kopii originální zprávy, v níž jsem používání :-) a :-( navrhl. Tehdy mi to totiž nepřišlo jako nic velkého. A když jsem si uvědomil, že se tenhle fenomén může rozrůst do globálních rozměrů, bylo už trochu pozdě.”

Každopádně jsou díky tomu narozeniny emotikon datovány na 19. září a my jim tedy ze srdce přejeme všechno nejlepší i do dalších let. Keep smiling:-)

Jak to bylo, než vznikli smajlíci:

Americké vydání příručky pro operátory k používání telegrafu (The National Telegraphic Review and Operators Guide) z dubna 1857 obsahovalo také dokumentaci čísla 73 v Morseově kódu, které symbolizovalo "s láskou" (později zformalizováno na upnutější “s pozdravem”)
Příručka Dodge's Manual z roku 1908 dokumentovala znovuvedení pozdravu “s láskou” (přesněji “love and kisses”), tentokrát reinventovaného pod číslem 88 v Morseovce.
Emotikony se v omezené míře (a s jiným vhledem) dostaly také mezi fandy sci-fi ve 40. letech, hnutí však později ztratilo kulturní kontinuity a používání nebylo zdokumentováno
Ranná verze využití znaků pro symbolizaci úsměvu (a mračení) byla k vidění také v reklamě na snímek Lili v New York Herald Tribune z 10.března 1953. Konkrétně na stránce 20 v odstavcích 4-6.
V roce 1963 byl vytvořen smajlík, jak jej známe dnes – žlutá koule s černými očky a protáhlou pusou. Jeho otcem byl nezávislý umělec Harvey Ball, který jej vytvořil na objednávku jedné pojišťovny. Ta potřebovala vzpružit své zaměstnance a k tomu využila právě “smajlíka”.
V interview otištěném v roce 1969 v New York Times se Alden Whitman zeptal spisovatele Vladimira Nabokova: “Jak hodnotíte sám sebe v porovnání s ostatními spisovateli (žijícími)?” Nabokov tehdy odpověděl: "Často si říkám, že by měl existovat speciální typografický znak pro úsměv – nějaký vydutý symbol, kulatá závorka ležící na znak – ten bych vám teď nakreslil namísto odpovědi." *