MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Zajímavá fakta a také mýty a pověry okolo našich mozků odhaluje nová kniha Sandry Aamodt a Sama Wanga, dvou předních vědců, zabývajících se výzkumem mozku. Některé poznatky vás skutečně překvapí.

Ano, to je FAKT. Když počítačoví odborníci psali první programy snažící se napodobit lidské schopnosti, zjistili, že je relativně jednoduché naučit počítače myslet analyticky a propočítat si možné situace a kombinace, což je velmi potřebné například při hře v šachy, ovšem co bylo mnohem mnohem těžší, to bylo sledovat obrázky.

Dnešní nejlepší programy porážejí šachové velmistry, ale pokud jde o výklad vizuálního světa, porazí špičkový software každé batole. Jaké jsou důvody? Jeden z nich může být skutečnost, že je velmi obtížné identifikovat individuální objekty. Sami to dobře známe, že je snadné se očima mýlit. Kolikrát se vám třeba stalo, že při krátkém pohledu jste nerozeznali dobře, na co se díváte…

Kdepak, tohle je mýtus, ačkoliv je o tom přesvědčena více než polovina populace. Ve skutečnosti každý z nás využívá celý mozek každičký den.

Takový mýtus se ale těžko prolamuje, už s ohledem na to, v jakém optimistickém pohledu na budoucnost lidstva se používá. Říká se přece: „Podívej, využíváme jen deset procent mozku, tak si představ, že bychom mohli využít těch dalších devadesát procent. Jak daleko bychom se posunuli, co převratného vymysleli…“

Pravdou ale je, že studie mozkové aktivity prokázaly, že i řešení velmi jednoduchých úkolů zaměstnává celý mozek.

Ano, toto tvrzení je pravdivé. Zívání si spojujeme často s ospalostí a nudou, ale ve skutečnosti se nás snaží nakopnout do nového dne. Zívání funguje jako startér, díky kterému začínáme fungovat. Více vzduchu do plic a kyslíku do krve a jsme rázem pozornější.

Od nynějška považujte zívání za pokus vašeho těla dostat vás do stavu nejvyšší pohotovosti, kterou vyžaduje nastalá situace. Platí také, že zívání je nakažlivé. Nikdo dosud přesně neurčil, proč tomu tak je, snad proto, že může být výhodné přenášet tenhle podnět z jednoho na druhého, když je potřeba zvýšit celkovou bdělost.

Zívání není přenosné na další savce, ale schopnost rozpoznat zívnutí je nejspíše všeobecná. Například psi zívají v reakci na stresovou situace a má se za to, že zívnutí používají pro uklidnění ostatních.

4. Nevidomí lépe slyší

Kdepak, tohle je omyl. I když opět poměrně rozšíření. Při testech se nic takového neprokázalo. Zato bylo zjištěno, že nevidomí mají mnohem lepší paměť. Nemohou totiž spoléhat na zrak, který by jim prozradil více, musejí si neustále řadu věcí pamatovat. Jejich paměť je proto neustále v pořádném zápřahu.

Jsou také lepší v jazykových úkolech, včetně pochopení smyslu vět, lépe určují směr zvuku. Tyto schopnosti vylepšují nejspíše díky tomu, že využívají navíc tu část mozku, která je u zdravých lidí zaměstnána tím, co vidí.

5. Počítačové hry napomáhají zvládání více věcí najednou

Ano, to souhlasí. Moderní svět je neustálá akce. Pořád je potřeba něco vyřizovat, na něco pamatovat, u počítačů to samozřejmě platí dvojnásob. Píšeme dokument, komunikujeme prostřednictvím instant messengera, posíláme e-maily, hrajeme hry, bavíme se s kolegy v kanceláři či učebně a zdá se, že to všechno zvládáme najednou.

Pokud je vám přes čtyřicet, pravděpodobně žasnete, kolik toho zvládnou teenageři a mladší lidé vůbec najednou. Jak to, že jim to nepřeroste přes hlavu? Jak to, že se z toho ještě nezbláznili? Jednoduše proto, že jejich mozky jsou na takovou zátěž trénovány. Jsou prostě zvyklé.

Nejlepším zdrojem tréninku na zvládání více věcí zároveň (tedy multitaskingu, chcete-li) jsou právě počítačové hry. Rodiče je nenávidí a nejraději by je zakázali, jasně, to střílení všech těch nepřátel a tolik krve okolo, to jednomu nepřidá. Jenže… Hry zároveň nutí hráče rozdělovat pozornost mezi obrazovku a zároveň rychle rozpoznávat nebezpečí a okamžitě na něj nějakým způsobem reagovat. Jinak by si dlouho nezahrál…

Tréninkovou vlastnost her prokázala i studie, jíž se zúčastnili vysokoškolští studenti, kteří často a rádi hráli hry. Byli schopnější rychleji si vyhledat informace, sledovat více věcí najednou a lépe si rozvrhovali úkoly. Takže, pařby na počítači opravdu nejsou jen ďábelským dílem a nějaký smysl pro mladé lidi skutečně mají.

6. Větší mozek, větší inteligence

Hloupost, tahle přímá úměra rozhodně neplatí. Velikost mozku pro inteligenci neznamená vůbec nic. Například Einsteinův mozek nebyl nijak větší než mozek kteréhokoli průměrného člověka. Místo toho závisí inteligence na propojeních mezi mozkovými buňkami.

7. Cvičení udržuje mozek v kondici

To je pravda, platí to. Ale máme na mysli cvičení fyzické. To ho drží fit, na sudoku a křížovky zapomeňte. Aby bylo cvičení efektivní, musí trvat minimálně třicet minut a vykonávat jej musíte několikrát za týden. Nemusí to ale být zrovna v posilovně, stačí prostě rychlá chůze, i tak skvěle funguje.

8. Stupidní melodii nelze lehce vytěsnit z hlavy

To platí, je to tak. Je to rozčilující, když vám v hlavě zní neustále stejná melodie, třeba i několik dní v řadě, už ji nemůžete ani vystát, ale přesto se jí nemůžete zbavit. To je problém vašeho mozku a jeho schopnosti znovu vyvolat jednotlivé scény.

Ty si totiž potřebujeme pamatovat každý den, jinak bychom třeba netrefili ani domů. Nenašli bychom v hlavě tu správnou cestu. Tahle schopnost mozku je velmi důležitá a činí náš každodenní život možným. Jenže má to samozřejmě i háčky, to jsou právě tyhle útržky melodií a písní, které nám zní v hlavě. Mozek takové útržky automaticky propojí z některou z vybavovaných scén a je hotovo. Jak se toho zbavit? Zkusit si vybavit jinou scénu, něco zcela odlišného. Třeba najít jiný nakažlivý song a doufat, že nebude ve finále ještě otravnější než ten původní…