Všechno je poprvé
To bylo ale asi tak všechno, co ve svých vzpomínkách dal dohromady. Důvod? V roce 1953 podstoupil experimentální operaci, která ho měla zbavit jedné z menších mozkových dysfunkcí. Jenže když se probudil, bylo to mnohem horší. Začal trpět amnézií, tedy neschopností tvořit si nové vzpomínky.
Po následujících pětapadesát let pro něj bylo všechno a vždycky poprvé. Když potkal kamaráda. Když jedl jídlo. Když se zašel projít do lesa. Pokaždé to byla taková malá premiéra. A stále dokola.
A po celých těch pět desetiletí byl nesmírně důležitým vědeckým subjektem, co se týče neurologie, možná vůbec nejdůležitějším. Vědcům pomohl objasnit celou řadu jevů spojených s přemýšlením, pamětí a psychickou obratností, stejně jako přispěl ke zjištění, že identita člověka je nesmírně křehká věc.
Jako člen rodiny
Na začátku prosince Henry Gustav Molaison, svět známý jako H.M. kvůli ochraně soukromí, zemřel.
Od svých sedmadvaceti let, když se Molaisonovi stala ona nešťastná příhoda, žil nejprve u svých rodičů, pak příbuzných a následně v ústavu. Zajímavé je, že totální amnézie nijak výrazně neovlivnila jeho intelekt ani osobnost. Kvůli absenci paměti si ale nebyl schopen udržet práci a žil jen v přítomnosti.
Přestože si je nepamatoval, bral vědecký tým Molaisona víceméně jako člena široké rodiny. Zkrátka se s ním stýkali tak dlouho, téměř po celý profesní život, že si k němu vytvořili velice silný vztah.
Vědci však s jeho odkazem budou pracovat i posmrtně. Stále je spousta aspektů, které se dají podrobit zkoumání.
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 170