5 věcí, které nevíte o bibli

Takový vztah k bibli je pro dnešní společnosti dosti příznačný. Je asi pravdou, že každý má nějaké povědomí o tom, jak Adam s Evou jedli zakázané jablko, ti znalejší pak možná vytáhnou z rukávu i něco informací o Noemově arše, ale tím znalost té napěchované knihy, jež popisuje stvoření lidstva a v podobenstvích prorokuje budoucnost, u mnohých končí.

Přitom asi nenajdete knihu, na níž by se odkazovalo častěji a jež by byla větším zdrojem inspirace třeba i popkulturních tvůrců než právě bible.

Odkazy na tuto knihu najdete v mysteriózních seriálech typu Ztraceni, jsou na ní postavená úspěšná knižní díla jako Šifra mistra Leonarda a politici od George Bushe po Baracka Obamu z ní citují, když už jsou v úzkých.

A navíc je tu i několik zvláštnůstek, které v bibli můžete najít. Jaké to jsou?

Sedmý den je sobota
Původní bible uvádí jako sedmý den, tedy den odpočinku a den, který má být věnovaný Bohu, sobotu. Ovšem silným vlivem katolické církve došlo k přesunutí tohoto dne na neděli, což je odůvodňováno zmrtvýchvstáním Ježíše právě v neděli.

Je to však velmi sporné, jelikož Ježíš v průběhu své činnosti mnohokrát zdůraznil, že s jeho příchodem se boží zákony nemění. Naopak, je poukazováno na to, že neděle byla vždy dnem pohanských bohů.

Jak vznikla Země a život
Už hodně dlouho lidstvo řeší spor mezi evolucionismem a kreacionismem. První postup je vědecký, druhý pracuje s vyšší mocí a nejčastěji odkazuje právě na bibli.

Odpůrci kreacionismu se přitom často ohánějí tím, že v samotné bibli je proces vzniku života popsán na různých místech odlišně. Zatímco v první kapitole Genesis začíná Bůh na kosmické úrovni, tvoří Zemi, zasazuje rostliny, vytváří zvířata a nakonec i lidi – muže a ženu.

V druhé kapitole Genesis se zase jako první popisuje „tvorba“ jednoho člověka. V žalmech pak lze nalézt, že nejprve vznikala moře.

Boží jména
Bible používá hned několik jmen pro Boha. Nejobvyklejší je hebrejské Elohim, což je obvykle překládáno jako „bůh“, ve skutečnosti však znamená „bozi“. Nejobvyklejším jménem v Novém zákoně je zase „Theos“, což odkazuje na teologii.

Jiné hebrejské jméno pro Boha je ale také El Shaddai, což v neohrabaném překladu znamená „bůh prsou“. Možná ne náhodou se tento výraz používá především při přání plodnosti apod.

Bible není jen o Bohu
Ne v každé části bible se mluví výslovně o Bohu. Dokonce jsou tu dvě knihy, které ho vůbec nezmiňují. Tou první je kniha Ester, druhou pak Píseň písní, neboli také Šalamounova píseň. Zatímco Ester popisuje přežívání židovského národa za genocidy, Šalamounova píseň je o mileneckém vztahu muže a ženy.

Obě části jsou předmětem kontroverzí a do kánonu se dostaly především proto, že jsou v nich vidět boží znaky. V Ester je možné Boha vycítit mezi řádky, zatímco Píseň písní mnozí považují za alegorii na vztah mezi Bohem a Izraelem.

Bible není kniha
Jistě, „bible“ znamená „kniha“ a bible, kterou máte doma, pravděpodobně také vypadá jako kniha. Jenže jde o výsledek dezinterpretace řeckého slova „ta biblia“, což znamená „knihy“. Tak je to správně – bible je totiž kolekcí nejrůznějších knih, zpěvů, básní, rituálů, doporučení atd.

Nejde o kontinuálně se odvíjející příběh, jako spíše o kolekci zaměřenou sice tím samým směrem, ovšem nahlížející věc z jiných úhlů pohledu. Situaci komplikuje i skutečnost, že existuje řada různých biblí – židovská, protestantská či katolická, kterou církev pozměnila oproti originálu nejvíce.