Policie ČR – ochrana, nebo buzerace obyvatelstva?

Policisté zkontrolovali 92 řidičů, předepsanou rychlost 90 km/h nedodrželo 74 z nich. Na pokutách vybrali 123 tisíc Kč. Pokutu tak dostal skoro každý, jak uvedla lounská policejní mluvčí Jaromíra Střelcová.

Alarmující však není počet řidičů, kteří porušili omezení rychlosti. Každý řidič logicky šlápne na plyn, když vidí, že najel na poloprázdnou čtyřproudou dálnici – chce být v cíli co nejdříve, to je přece přirozené! Zarážející je spíše skutečnost, že policisté místo ochrany obecných zájmů a bezpečí občanů vybírali pokuty v místech, kde tušili největší výnos bez ohledu na bezproblémovost daného úseku rychlostní komunikace.

Nemýlili se – vybrali neuvěřitelných 123 tisíc Kč. Kasa se naplnila, body byly rozdány, média o tom napsala článek – podpořila tak hysterii kolem „pirátů silnic“ řítících se sebevražednou rychlostí – a nic dalšího se nestalo.

Policisté se pravděpodobně vůbec nezamysleli nad důvodem, proč je na dostavěném úseku rychlost stále omezena na 90 km/hod., když stát utratil nemalé prostředky z daní na vybudování rychlostní komunikace. Možná by občanům pomohli strážci zákona více, kdyby dali podnět k rychlému schválení dokončení daného úseku tak, aby rychlostní komunikace mohla být využita v souladu se záměrem rychlého cestování. Nebo by třeba mohli někde doopravdy „Pomáhat a chránit“. To ale zjevně není jejich posláním – cílem je vybrat co nejvíce peněz za jednotku času, jinak by nešli kasírovat pokuty do bezproblémového místa, ale na nějaký skutečně nebezpečný úsek.

Alarmující je také obvyklost a masovost podobného chování policistů. Nikdo se dnes nepozastavuje nad tím, že projet většinu našich silnic vyžaduje mnohem delší čas než před pěti lety – nikoliv kvůli většímu provozu, ale díky tomu, že komunikace České republiky byly znehodnoceny množstvím stezek pro cyklisty, po kterých nikdo nejezdí. Cestování zpomaluje spousta úseků s rychlostí omezených celkem zbytečně na 40 nebo dokonce 30 km/h, nacházejících se uprostřed polí jen proto, že tam před třemi lety nějaký řidič porazil opilce, který usnul na kole a spadl mu pod auto.

Úsek, kde už dávno měla být povolena rychlost plných 130 km/h, někdo „zapomněl“ označit jako rychlostní silnici, takže na něm stále platí omezení na 90 km/h. Řidiči to celkem logicky nerespektují, protože se domnívají, že se nacházejí na dálnici. Policisté okamžitě vycítí příležitost k jistému a snadnému výdělku. Jaké „nebezpečí“ taková rychlost znamená pro společnost, o tom už nikdo neuvažuje. Že lidé mají ještě kousek zdravého rozumu, policisty nezajímá, pokutují, co to dá, s cílem sedřít z řidičů kůži a „převychovat“ je v absolutní ovce, kterým pak stačí zavelet: „Naskákejte do studny!“ Poslušné ovečky tam bez mrknutí oka a bez jediného zabečení naskáčou.

Co si potom rozumný a vnímavý člověk myslí o většině takového státního aparátu a jeho výkonných mocenských složkách (čest slušným výjimkám, které naštěstí stále ještě existují), je poměrně chmurné. A s chmurnými myšlenkami přemýšlí o lepším místě pro život a třeba i rozvíjí plány na vystěhování do jiného státu, což uskuteční právě ve chvíli, kdy ony slušné výjimky ve státní správě rezignují a přizpůsobí se svému okolí.