Chlápek, který si hraje na mimino

Muž, který nechce vyrůst

Stanley se jako mimino cítí skvěle a hra na mrňouse prý eliminuje stres, kterého se mu dostává v okolním světě. Když k němu přijdete domů, máte pocit, že jste se ocitli v obrovském dětském pokojíku – Stanley má repliku miminkovské stoičky, na které papá své kašičky, spí v dětské posteli obložené desítkami plyšáků a samozřejmě, má veškerou hygienickou výbavu, kterou by jako mimino měl mít – plenky, krém na prdelku, vlhčené ubrousky...

Ve dne chlap, večer mimino

Pro Thorntona je jeho dětský svět útočištěm, na který nedá dopustit. Jeho životní styl se podobá tomu, jaký mají batolata: Stanley v noci spí ve své mega dětské posteli, oddělený v obřích dupačkách. Ráno ho jeho „matka“ vzbudí, nakrmí ho lžičkou a dá mu napít z kojenecké láhve. Tím bohužel však časy dětství končí – Stanley se musí z dětského pyžámka převléci do „dospěláckého“ outfitu a běžet do práce... Až večer, když se vrátí z práce se opět stane miminem. To se znovu převleče do obřích dupaček a celý večer si hraje s legem. A tak to jde pořád.

Pleny nosí od 13 let

Stanley Thornton se prý „dospělým miminem“ stal ve třinácti letech, kdy byl fyzicky napaden.
Tehdy v něm traumatická událost vyvolala silné psychické problémy, které měly za následek, že se začal v noci pomočovat. To byl také důvod, proč začal spát v plenách. Jenže tím to začalo: uvědomil si, že mu pleny vůbec nevadí, naopak mu vyhovují. Objevil pro sebe dětský svět, ve kterém mu bylo dobře. Ve dvaceti letech začal nosit pleny i přes den.

Hra na mámu a dítě

Pravda, přebalovat takového habána však je obrovská práce. Tu zastává jistá Sandra Diaz, která sice není Stanleyho biologickou matkou, ale spolubydlící! „Miluji ho jako svého synovce,“ říká Diaz a dodává: „Je jako člen rodiny, který ztratil matku a já jsem jeho teta, která se o něj stará.“ Tuto hru na matku a dítě dvojice praktikuje už nějaký ten pátek. „Pro některé lidi je „dospělé ditě“ sexuálním fetišem, pro mě je to relax – prostě přijdu z práce domů, převléknu se do dětského a najednou ze mě všechny stresy spadnou. Miluji, když je o mě postaráno jako o roční nebo dvouleté dítě – těším se z té pozornosti, pocitu bezpečí,“ přiznává Thornton.

Mimina všech zemí, spojte se!

Jednatřicetiletému tlouštíkovi z Kalifornie je však jasné, že jeho koníček působí trochu zvláštně, ale vzdát se ho nehodlá: „Zpočátku jsem si říkal, že jsem cvok, pak jsem ale projel internet a zjistil, že lidí, jako jsem já je spoustu,“ říká Stanley, který v roce 2000 rozjel webovku „Adult babies“ , jejíž součástí je vlastně taková seznamka, kde členové mohou najít své „maminky“, nebo naopak. Zvědavci zde mohou získat i pár cenných rad, kde například koupit vhodné dudlíky, XXL plenky a podobně.

Úkryt před realitou

Thorton se se svou miminkovskou identitou netají. To však vzbuzuje různé reakce okolí: „Jako „dospělé dítě“ jsem se setkal s různými přístupy okolí – spousta lidí to vzala v pohodě, ale našli se i tací, kteří mě podezřívali z toho, že jsem pedofil,“ rozčiluje se. Zkrátka být „dospělým dítětem“ je pro mnohé návratem do dětství, kdy zažívaly pocity bezpečí a lásky. A toho je dnes ve světě jako šafránu.