MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Vysoké podpatky mají dlouhou historii. V minulosti nosily boty s vysokými podpatky ženy z vyšších společenských vrstev a vysoké podpatky se tak staly symbolem přepychového a bezstarostného života. V dnešní době takové boty vyjadřují eleganci.

Kolébkou vysokých podpatků není překvapivě starověké Řecko, ve kterém se poprvé objevilo mnoho módních doplňků. Ve starověkém Řecku bychom našli obuv podobnou dnešním páskovým botám. Jednalo se o jakousi placatou podrážku s pásky, které se připínali na nohu. Stejně jako později, i ve starověku byla obuv symbolem žen vyššího společenského postavení.

Podle bot se dalo určit postavení jejich nositelky i ve středověku. V období gotiky se začaly nosit boty, které byly zvláštně protažené do špičky. Občanům nižšího společenského postavení takové boty chůzi příliš neztěžovaly, protože jejich špice nebyla moc dlouhá. Hůře se však chodilo vyšším společenským vrstvám. Tito lidé si totiž obouvali boty s dlouhou, často ještě něčím vycpanou špicí. V gotické módě platilo pravidlo: čím delší špice, tím vyšší postavení. Vysoce postavení muži měli někdy tak dlouhou špičku, že si ji museli přivazovat k botě, aby vůbec mohli chodit. Gotickým ženám však vadilo, že jim z dlouhých šatů vylézají špice bot. Proto se v následujícím období, v renesanci, objevily první boty na podpatku.

V některých učebnicích dějepisu bychom se dočetli, že v 16. století začaly šlechtičny v Benátkách nosit tzv. koturny s vysokou tvarovanou podešví. Co to byly koturny? V podstatě se jednalo o předchůdce dnešních bot na podpatku. Podešev však vůbec nebyla elegantní záležitostí jako dnešní podpatky, ale plnila spíše praktický účel. Samotné boty žen z vyšších společenských vrstev byly často vyráběny z luxusních a drahých materiálů a podešev tak chránila obuv před ušpiněním. Uvědomme si totiž, že renesanční ulice nebyly čisté jako dnes. Problém byl ale v tom, že se šlechtičny na mnohdy 20 centimetrů vysokých botách neuměly samy pohybovat a na procházkách je tak musely doprovázet a hlavně podpírat služky. Není tedy divu, že móda vysokých koturn netrvala dlouho. Vysokými botami na sebe pak upozorňovaly pouze prostitutky.

S příchodem baroka se objevil širší a nižší podpatek. V nižších botách chodili barokní muži i ženy. Postupem času se podpatek měnil, až byl užší, vyšší a celkově vypadal elegantněji. Vysoké a úzké podpatky vznikly pro potřebu tanečnic, kterým vysoké boty krásně formovaly postavu – ženy totiž zatáhly bříško a vynikla tak ňadra a boky. Proto vypadal tak elegantně vídeňský valčík.

První moderní obuv na vysokém podpatku navrhnul v roce 1956 Roger Vivier. Onoho roku přinesl královně Alžbětě II. střevíce pro korunovaci, které měly vysoký jehlový podpatek. Od té doby se móda vysokých „jehel“ rozšířila do celého světa a boty na podpatku se staly symbolem elegance.