MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Omyl! Podobné zkrášlovací prostředky znaly ženy již v dobách starověku a možná ještě dřív. Dámy se zkrátka chtěly líbit v každém století a vždy měly své osvědčené triky na krásu. Jaké?

Ženy se zkrášlovaly již ve starověkém Egyptě. Archeologové nalezli zbytky líčidel, které pocházejí z dob před naším letopočtem. Své kosmetické přípravky schovávaly ženy ve starověkém Egyptě do zvláštních skříněk, často přepychově zdobených.

Starověký Egypt je kolébkou očních linek. Zprvu byly v módě linky zelené barvy, postupem času si dámy oblíbily linky černé. Kosmetika určená ke zdobení očí byla vyráběna nejčastěji z malachitu a galenitu. Chemickými rozbory starověkých líčidel se přišlo na to, že linky na oči obsahovaly látky, které sloužily jako prevence vzniku některých očních chorob.

Ve starověkém Egyptě se také ženy dokázaly dobře zbavit nežádoucích chloupků na těle. K tomuto účelu používaly kovové žiletky podobné těm dnešním. Některé Egypťanky dokonce odstraňovaly také všechny své vlasy a nosily přepychové paruky z pravých vlasů otrokyň.

Hena, barva, která se dodnes používá k barvení vlasů nebo k vytváření dočasného tetování, má svůj původ také ve starověkém Egyptě. Barvící směs se připravovala z listů tropických rostlin. Henou si pak starověké krásky barvily vlasy, nehty a malovaly si po těle různé zdobící prvky.

Obyvatelé starověkého Řecka si rádi připravovali koupele s příměsí vonných esencí a regeneračních olejů. Za takovými koupelemi docházeli Řekové do městských lázní, kde byli často i maséři a předchůdkyně dnešních kosmetiček. Starověké lázně tak byly vlastně něco jako dnešní salony krásy.

K regeneraci pokožky obličeje se ve starověkém Řecku používalo vepřové nebo husí sádlo a koupele v oslím mléce měly zajistit mladistvý vzhled. V kosmetické krabičce Řekyň nesměly chybět vonné olejíčky z mandlí, datlí či růží. Tyto oleje dobře posloužily jako voňavky.

Dámy ve starověkém Řecku netrávily moc času na slunci, protože chtěly mít co nejsvětlejší pleť. K tomu si pomáhaly i zvláštními pudry, které ale obsahovaly vysoké množství olova. Právě tato látka způsobila ve velkém množství otravu.

Moderní barvou vlasů ve starověkém Řecku i Římě byla blond. Řekyně zjistily, že vlasy se dají zesvětlit pomocí heřmánkových zábalů či koupelí nebo citrónovou šťávou. Ženy z bohatších vrstev si nechávaly vyrábět blonďaté paruky.

S příchodem středověku přestaly ženy tolik dbát o svůj zevnějšek. Důležitou roli v tom hrála přísná katolická církev, která krásně ženy označovala za hříšnice a stvoření ďáblovo. Na hygienu středověcí lidé také moc nedbali, koupel jednou za měsíc stačila. zatímco v Orientu všichni běžně používali luxusní parfémy, v Evropě babky kořenářky míchaly bylinkové masti proti vráskám a jiným vadám na kráse.

Až Křížáci na svých vojenských taženích přivezli do Evropy první kosmetiku. Byly to hlavně parfémy a tužky na oči. Ženy ve vrcholném středověku používaly výrazné tvářenky a začaly si vytrhávat obočí. Do přívěsků na šperky si dávaly vonná mejdlíčka.

Rozmach kosmetiky nastal v období baroka a následně rokoka. V módě byla bledá pleť, navoněné kapesníčky  a pudrované účesy. Z dobových listin je znám recept na pleťovou masku z vaječných bílků.

Z orientálních zemí se do Evropy dostala móda nalepovacích pih, kterým se říkalo mušky. Ty se na dlouhou dobu staly symbolem krásy. Některé dámy se nespokojily s kulatým tvarem mušky, ale chtěly například ty ve tvaru geometrických obrazců, karetních symbolů nebo zvířátek.

Každá dáma z vyšší společnosti musela mít v období baroka bohatou paruku. Ty si ženy na hlavě mnohdy nechávaly i během spánku. Vlastní vlasy ale zanedbávaly. Vši byly na denním pořádku. Do kosmetického kufříku barokní dámy patřilo také škrabátko.