MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Je to vše jen pouhá fikce, nebo realita blízké budoucnosti? O nanotechnologii se ve velkém začalo mluvit již na počátku osmdesátých let, kdy celou záležitost vytáhl na světlo světa obrýlený vědec Dr. Eric Drexler. Vize, které nabídl, byly tak lákavé, že se jich nechytli jen další vědci, ale i populárně-naučná média a o nanotechnologii brzy věděl každý.

Do této kategorie spadají částice o atomové až molekulární velikosti mezi 1 a 100 nanometry. Všechno, co se sem vejde, můžeme označit takříkajíc za „nano“. Jen pro představu, horní hranice je zhruba srovnatelná s tím, o kolik vyroste mužský vous za pár minut. Ne, není to mnoho.

Nejde přitom jen o to, že známé materiály zmenšíme na naprosté minimum. Ony totiž redukcí do nanoprostoru získají zcela nové vlastnosti a schopnosti. Tak například plasty dokáží najednou vést elektřinu, zlato nabírá červenou či zelenou barvu, pevné materiály se mění v tekuté atd.

Nových vlastností se dá pochopitelně všelijak využít, moderní věda však poukazuje i na nebezpečí spočívající v tom, že některé látky či materiály mohou být v nano velikosti značně nebezpečné a nestabilní. Ale to už je složitější fyzika, pojďme raději pohlédnout na několik aspektů nanotechnologie, které vám mohou být neznámé.

Mikroorganismy dokáží produkovat nanotechnologie
Viry a bakterie nemusí mít vždy jen negativní konotace. Především v budoucnu, kdy se vědcům podaří eliminovat jejich špatné vlastnosti, mohou sloužit dobrým účelům – například produkci nanotechnologií. V roce 2004 došel jeden z prováděných výzkumů k překvapivém závěru: bakterie E-coli za určitých podmínek vylučují supravodičové nanokrystaly. S těmi se přitom v budoucnu počítá pro optický přenos dat, který by měl nahradit klasický elektrický.

Nanomateriály se samy slučují
Dosud byly takřka veškeré zkušenosti s nanomateriály učiněny pod striktní kontrolou velkých vědeckých týmů, ovšem s technologickým postupem se stále častěji ukazuje, že některé nanomateriály se dokáží samy spojovat a slučovat. Vytváří tak neprostupné a prakticky nerozpojitelné řetězce, díky čemuž jsou některé věci z nich vyrobené téměř nezničitelné. Podle katastrofických scénářů povede autonomní chování nanotechnologií až k temným zítřkům, jež známe například z Terminatora.

Nanotechnologie už i válčí
Britské speciální jednotky už zařadily do výbavy miniaturní letadélka o velikosti šest palců, která nesou název WASP. Používají se především v Afghanistánu, a to na průzkum členitého terénu. V případě potřeby je možné naložit do nich menší porci C4 výbušniny a provést kamikaze nálet třeba na nepřátelského odstřelovače.

Britská armáda ovšem není výjimkou – miliardy dolarů plynou do vývoje armádní nano techniky po celém světě. Není divu, podle řady odborníků budou do několika let rozhodovat války. S patřičným know-how není těžké je vyrobit, transportovat, udržovat a třeba i posílat. Stávají se víceméně nekontrolovatelnými a neregulovatelnými. Nehledě na to, že rychle zastarávají, což by mohlo svět vrhnou do nových závodů ve zbrojení.