Na čem pařit: PC, nebo konzole?

Každá má vlastní argumenty, pravdu mají ve své zatvrzelosti všechny a zároveň žádná.

PC utočí
Při pohledu na trendy mašinky typu Playstation 3 či Nintendo Wii by si jeden mohl říci, že tyhle „herní skříňky“ jsou na trhu novinkou. Není tomu tak, konzole svůj boom zažily v osmdesátých letech v podobě řady dnes už zapomenutých strojů.

Léta devadesátá se pro změnu nesla ve znamení PC, kdy se na něm rojilo tolik her, jako hub po dešti. Konzolová éra trpěla rozkolísanou kvalitou hardwaru a z počítačů se naopak začal stávat doplněk každé domácnosti. Cílová skupina se neustále rozrůstala a není divu, že světoví výrobci herního softwaru mířili právě sem.

Konzole vrací uder
Zlom nastal až roku 1996, kdy se na trh dostalo zprvu nenápadné Playstation. Společnost Sony se ale novou značku jala prosazovat s buldočí vehemencí. Nakonec to došlo až do stádia, kdy si teenager bez Playstationu připadal méněcenný.

O pár let později následovala druhá generace, jíž se dodnes prodalo takřka 150 milionů kusů! Aktuální trojka už si nevede tak dobře, což je však způsobeno zahlcením konzolového trhu úspěšnými konkurenty od Microsoft (Xbox) a Nintenda (Wii).

Dnes je PC pro přední herní producenty okrajovou platformou. Není divu – kecnout do křesla před televizí, vložit disk do fešného přístroje a bez nutnosti instalace začít hrát, to má něco do sebe.

Můžete si být jisti, že vám hra poběží, což se o PC s jeho stále se rozšiřující škálou komponentů říci nedá. Tam se pro změnu mačkáte metr od monitoru, nadáváte na nedostatečný výkon grafické karty, případně lemplovství vývojářů, kteří hru nedokázali odladit.

Dotované konzole
Další důvody, proč hernímu průmyslu udávají směr zrovna konzole, jsou nasnadě. Jejich výrobci do marketingu sypou neskutečné peníze. Rovněž dotují jejich cenu. Všichni tak na prodaném kusu hardwaru prodělávají. Nejde ale o charitu – vložené prostředky se jim bohatě vrací z každé prodané hry.

S tím souvisí i výrazně nižší míra pirátství. Konzoli si sice můžete očipovat a smažit na ní pirátské kopie, jedná se ale o neskonale obtížnější proces než u počítačů.

Přesto přese všechno na PC stále vznikají prvotřídní hry. Převedení z konzolí není díky podobné architektuře (třeba Xbox 360 je skoro převlečený počítač) obtížné a prodat pár set tisíc kusů navíc, to už stojí za to.

Navíc tu jsou žánry, např. online RPG (zářný příklad: World of Warcraft s 9 miliony předplatitelů) či strategie, kterým mnohem více vyhovuje klávesnice s myší než uživatelsky přítulný, ale na funkce chudý gamepad.

Jak PC, tak konzole – oba světy mají něco do sebe. Pozitivum pro hráče: šlápnout vedle není možné. Někdy příště přitom rozebereme výhody jednotlivých konzolí.