MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Římská bohyně Juno míří ze Země za svým vládcem Jupiterem. I tak by se dala popsat mise průzkumné sondy nesoucí jméno hlavní římské bohyně Juno, která podle mytologie jako jediná dokáže prohlédnout Jupiterova mračna. Stejně tak sonda se pokusí nahlédnout pod plynný obal krále planet v sluneční soustavě a zjistit, co se odehrává v jeho nitru.

Dlouhá cesta
Nosná raketa Atlas V nesoucí sondu Juno do vesmíru odstartovala z floridského mysu Canaveral sice s téměř hodinovým zpožděním, nicméně nakonec úspěšně. Juno teď čeká téměř pětiletá cesta, během níž se nejprve dostane za dráhu Marsu, aby se poté vrátila zpět k Zemi, jejímž obletem získá díky tzv. gravitačnímu praku konečnou cestovní rychlost.

Jakmile dorazí k Jupiteru, usadí se na jeho oběžné dráze, kde ji čeká celkem 33 obletů. To představuje téměř rok výzkumných prací, během nichž bude sonda shromažďovat data, která by měla vědcům přispět k odhalení původu, struktury, atmosféry i dalších jevů probíhajících uvnitř tohoto plynového obra. Nakonec se sonda sama navede na dráhu končící v atmosféře planety.

Sonda bude pořizovat snímky Jupitera ze vzdálenosti pouhých 5000 kilometrů, což je nejblíže, kam se kdy lidmi vytvořené těleso dostalo. Pro srovnání pokud by byl Jupiter velký jako basketbalový míč, sonda by od něj byla vzdálená pouhých osm milimetrů.

Titanový sejf
Tak blízko plynnému obru bude Juno po celou dobu své činnosti vystavena enormnímu množství radiace. Množství je obdobné jako sto miliónů dávek, jaké člověk obdrží při rentgenování. Takový zásah by zcela jistě zničil všechnu elektroniku na palubě, proto jsou veškeré citlivé části sondy uloženy v titanovém trezoru. Každá ze šesti stěn má plochu metr čtverečný, tloušťku jeden centimetr a hmotnost 18 kg.

Další unikátní vlastností sondy je způsob napájení veškeré elektroniky. Juno se totiž spoléhá výhradně na solární panely, které tak musí spolehlivě fungovat i v pětkrát větší vzdálenosti od slunce, než na Zemi, kde dostává pětadvacetkrát více slunečního světla. Pro tento účel je sonda vybavena třemi obřími solárními panely s celkovou plochou 60 metrů čtverečných, jejichž výkon u Země činí asi 14 kW, zatímco u Jupitera je to pouhých 450 wattů.