MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Trest smrti byl běžnou věcí. Zločinci už dále nemohli škodit a jejich smrt byla i odstrašujícím příkladem pro ostatní. Postupem času se způsoby trestu smrti zdokonalily. Odsouzení tak byli oběšeni, upáleni na hranici nebo uvařeni v horkém oleji. Stačí si připomenout inkviziční procesy.

I v Čechách byl zaveden trest smrti a to od roku 1918, při vzniku ČSR. Trest smrti byl zrušen v roce 1990. Poslední poprava na našem území se uskutečnila 2. 2. 1989. Celkem bylo za dobu trvání Československa vykonáno 1217 poprav. Ve spoustě jiných zemích se tradice trestu smrti udržela dodnes. A jaké jsou dnes nejčastější způsoby trestu smrti?

Častým způsobem trestu smrti je oběšení. Tento trest používají už Peršané před 2500 let př. n. l. Dnes se věšení praktikuje například v USA nebo v Íránu. Oběšení je jednoduchý a levný způsob trestu smrti. Pro svou jednoduchost využívají oběšení bohužel i sebevrazi.

Hlavně  ve středověku bylo oběšení velmi populární. Mnoho zločinců končilo na šibenici, kde zůstávali viset tak dlouho, dokud nezetleli. To mělo odradit ostatní zločince. Lidé si často od oběšenců něco vzali. Věřili totiž, že předmět od oběšeného přináší štěstí. Zárukou opravdového štěstí měl být kus provazu.

S postupem času se technika věšení zdokonalila. Novinka přichází z Anglie, kde kat James Berry (1852–1913) vytvořil systém, kde se podle hmotnosti oběšeného vypočítá délka provazu. Čím je člověk těžší, tím kratší musí mít provaz.

Věšení bylo ve středověku trestem pro neurozené, prosté lidi. Pro lepší společnost byla roku 1792 v Paříži vynalezena gilotina. Dnes se už tento způsob popravy nepoužívá, v roce 1792 tak ale přišel o hlavu francouzský král Ludvík XVI. a o rok později i jeho žena Marie Antoinetta.

Vynálezcem gilotiny je doktor Joseph Ignac Guillotin. Původně byla čepel rovná, s nápadem ostří zkosit o 45 stupňů přišel doktor Louis, řez byl pak čistý a rovný. Největší slávu zažila gilotina během Velké francouzské revoluce v letech 1789 až 1799.

Poprava gilotinou měla svá pevná pravidla. Odsouzenému byly přivázány lokty k zádům a nohy svázány v kolenou. Také mu byly ostříhány vlasy, aby nepřekážely při popravě. Hlavu odsouzeného kat upevnil na prkno, pak už jen pustil čepel dolů a hlava spadla do přichystaného koše pod gilotinou. Vše probíhalo většinou velmi rychle.

S rozvojem vědy a techniky přišly i nové metody tretu smrti. S elektřinou se objevil i vražedný vynález – elektrické křeslo. To sestrojil americký fyzik Herold Brown v roce 1888, o dva roky později bylo použito k první popravě. Odsouzený William Kemmeler umírá po třech minutách plných utrpení.

Aby se podobným nepříjemnostem zabránilo, stanovila se určitá opatření. Odsouzený je nejprve vyšetřen. Poté usedne na smrtící křeslo, kde bude připoután. Na hlavu mu kat nasadí přilbu, ve které je houba namočená ve slaném roztoku; tím se zlepší vodivost elektrického proudu. Nakonec zbývá už jenom proud zapnout.

Roku 1982 je v Texasu zaveden nový trest smrti – smrtící injekce. První odsouzený k tomuto trestu se jmenuje Charlie Brooks, který umírá sedm minut. Dnes už aplikovaný jed zabírá rychleji.

Během první světová války jsou používány jedovaté plyny, v druhé světové válce byly zavedeny dokonce plynové komory. Tento způsob popravy se v některých státech používá i dnes. Odsouzený k takovému trestu je odveden do plynové komory. Lékaři mu doporučí, aby pravidelně a zhluboka dýchal. Tím se smrt urychlí a člověk tak dlouho netrpí. Po smrti vězně jsou z komory odčerpány jedovaté plyny a teprve po půl hodině tělo vyzvedne vězeňská služba, která musí mít plynové masky.