MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Proč k násilí na ženách dochází nejčastěji doma?

Doma v teple, v rodině, tam, kde má být klid a pohoda, za zavřenými dveřmi spousta žen často prožívá chvilky hrůzy a schytává jednu ránu za druhou. Manžel nebo přítel, který by jí měl být oporou a životním parťákem, je zde často v roli tyrana. Psychické týrání nebo i fyzické násilí je na denním pořádku a žena to tiše trpí. Ptáte se proč?

Někdy pomůže jen to, že se někdo začne zajímat

Slýcháte od sousedů křik? Občas se za zdmi sousedního bytu ozve rána a pak pláč ženy? Slyšíte to, ale neřešíte to? Je to přeci u sousedů, vždyť se s nimi sotva pozdravíte na chodbě, tak proč se do toho montovat, že ano? Jenže za tou zdí může jednou jít místo běžné hádky a několika ran pěstí, co jsou na denním pořádku, o život. Potom bude pozdě říkat si, že jste třeba něco mohli udělat. Někdy stačí, když zaťukáte na dveře, nebo pokud se bojíte, zavolejte policii. Lepší je věc prošetřit než nic neřešit.

Ženy často trpí domácí násilí z toho důvodu, že jednoduše neví, jak z toho ven. První rána je paralyzovala. Následné omluvy a sliby, že se to nebude opakovat, je ukonejšily a pak další a další rány a psychický teror v podobě vět typu, stejně ti nikdo neuvěří, jsi nula, o kterou se nikdo nezajímá. A přitom stačí tak málo.

Nabídněte pomoc, třeba jen takovou, že dotyčnou ženu vyslechnete

Dokud žena o tom, že je týraná, sama nezačne mluvit, nelze jí vlastně pomoci. Jakmile o tom, že zažívá domácí násilí, promluví, dá se už dělat ledacos. Existují centra na podporu týraných žen, zastání najdou i u policie, kdy je agresor vykázán na deset dní ze společné domácnosti, a žena tak má čas v klidu vše promyslet a učinit první krůčky pryč z toho pekla.

Takže nebuďme lhostejní, co kdyby to nebyla jen neznámá žena ze sousedství, ale někdo nám blízký. Také byste si přáli, aby jí někdo pomohl.

Zdroj:

https://www.policie.cz/clanek/prevence-kraj-nebudte-slepi-k-domacimu-nasili.aspx