MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Československo vzniklo 28. října 1918 vyhlášením samostatnosti na rozpadajícím se Rakousko-Uhersku a zachovalo se téměř až do konce dvacátého století. Začátky nebyly jednoduché a téměř ze startu vedli Češi válku s Maďarskem o Slovensko, kterého se Maďaři nehodlali jen tak vzdát. Válka trvala dva roky, nakonec jsme svého jižního souseda porazili. Kromě Slovenska Maďaři navíc přišli o Podkarpatskou Rus, která se k Československu připojila v roce 1919. Naše země tak měřila na plochu 141 tisíc čtverečních kilometrů, což je skoro dvojnásobek dnešní plochy a byla mnohonárodnostním státem. Kromě hlavních dvou národů zde žili i Němci (bylo jich více, než Slováků), Maďaři a na východě země Rusíni. Podkarpatská Rus bylo složité území, na kterém žili Rusové, Ukrajinci, Rusíni, ale i Maďaři a Rumuni. Podkarpatská Rus však po válce zmizela do Ukrajinské sovětské socialistické republiky a k nám už se nikdy nevrátila. Název státu se však nezměnil a Československo se i za dob socialismu poměrně dobře rozvíjelo. V osmdesátých letech byl jeho podíl na světovém HDP asi 1,2 procenta, dnešní Česká republika dosahuje pouhé čtyři promile. Je to dáno i tím, že okolní svět se v posledních desetiletích velmi ekonomicky rozvinul.

Zkrátka, už nemáme takový význam, jako dříve. Lidé, co si pamatují Československo, si to uvědomují a nostalgicky na tu dobu vzpomínají. Krátká doba rivality v devadesátých letech po rozdělení země rychle uplynula a dnes dochází k určitému sbližování obou států. Hovoří o tom například společné soutěže Česko-slovenská superstar, nebo Česko Slovensko hledá talent, které dosáhly velkého diváckého zájmu. Dále je v platnosti Česko-slovenská dohoda o společné ochraně vzdušného prostoru, od roku 2019 naše Gripeny stráží i slovenské nebe. Nedávno také slovenský premiér Robert Fico zmínil v jednom ze svých projevů moravského knížete Svatopluka jako dávného vládce Slováků. Naše státy tedy spojuje i Morava, což je dobře. Tu a tam jsou v našem televizním prostoru i slovensky mluvící aktéři. Například Objektiv moderuje ve slovenštině Anetta Kubalová, nikomu to nevadí a je to určitě krok správným směrem. Slováci u nás často pracují a tak slovenštinu máme stále v doslechu. Jsou však i věci, které se zatím nezdařily, například společná fotbalová liga, o kterou se oba státy pokoušely, nebo uznání češtiny jako oficiálního jazyka na Slovensku. U nás totiž slovenština oficiálním jazykem je, málokdo to ví. Tím by v obou zemích zmizely nesmyslné překlady z češtiny do slovenštiny a naopak. Ale socha moravského knížete Svatopluka na koni se stále hrdě vypíná na Bratislavském hradě a to je pozitivní. Jaké důstojnější místo by mohl na Slovensku mít? Tady má naopak náš stát vůči Moravanům dluh, na rozdíl od Slováků je neuznává jako národ.

Rozdělení Československa si většina lidí (možná kromě Bratislavy) nepřála a možná proto o něm neproběhlo referendum. Šlo by však stát zase sjednotit? Slovákům by mohlo vadit, kdyby hlavním městem byla Praha, nicméně to neznamená, že by v ní nemohl vládnout Slovák. Například Gustáv Husák byl československým prezidentem dlouhých 14 let a přitom byl rodákem z Bratislavy. Společnému státu by také pomohlo, kdyby se Morava stala autonomním subjektem, jako to bylo dříve.

A co Podkarpatská Rus? Dnes už rodáci z první republiky a tedy její přímí pamětníci, téměř všichni zemřeli. V tomto období, před rokem 1938, v ní pracovali především Češi, Slováků tam bylo velmi málo, přestože měli s Rusí společnou hranici. Dodnes však najdete na tomto území vzpomínky na společnou zemi a místní lidé mají Čechy rádi. Region se dnes nazývá Zakarpatí, leží téměř přesně v hranicích naší bývalé Podkarpatské Rusi a je nejzápadnější součástí Ukrajiny. Slovensko má svého Janošíka a Rusíni zase Nikolu Šuhaje, který je na jejich území i pohřben. Ukrajina ovšem Rusíny jako národ, na rozdíl od Slovenska, neuznává. V Zakarpatí není obecně Kyjev moc populární a místní obyvatelé mu nejsou tak loajální, jako třeba ve Lvově nebo Žitomiru. Chtěli by dnes obyvatelé Zakarpatí opět do společného státu s námi?

Je to možné, bez sjednocení Československa by to ale určitě nešlo. Ukrajinu čeká v nadcházejícím roce těžká zkouška, miliony jejich obyvatel uprchly a žít tam nechtějí. Tento stát téměř jistě ztratí navždy jihovýchodní území a možná jej čeká úplný rozpad. V takovém případě by však o Zakarpatí projevili zájem nejen Slováci, ale hlavně Maďaři. Přeci jen, tento region byl součástí Uher tisíc let. Na druhou stranu, krátké československé období pro něj znamenalo velký hospodářský rozvoj a kulturní svobodu, kterou za Maďarů neměl a nemá ho samozřejmě ani posledních pár desetiletí v rámci Ukrajiny. Pravděpodobnost, že se sjednotí Československo je malá a včetně Podkarpatské Rusi ještě menší. Pro nás je ale důležité být se Slováky přáteli a rozvíjet společné kulturní, hospodářské i sportovní projekty. Tak můžeme přispět budoucímu sjednocení.

Zdroje:

(1) Kniha Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946, autoři Jan Rychlík , Magdaléna Rychlíková, ISBN: 978-80-7429-556-0

(2) https://www.ceskatelevize.cz/faq/otazka-tydne/137/

(3) https://www.czdefence.cz/clanek/ceska-armada-a-ochrana-vzdusneho-prostoru-slovenska