MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Víčka pijí krev

Máte žízeň. Vezmete plastovou lahev s oblíbeným nápojem, odšroubujete víčko, chcete se napít a přes ,,papulu“dostanete tvrdým plastem. Protočíte oči, dáte víčko stranou, přiložíte rty na hrdlo lahve a šup, znovu máte víčko v obličeji.

Odolní jedinci se přesto všechno napijí. Ostatní skřípnou zuby a za použití slovníku, který je nepublikovatelný, víčko oddělí od hrdla lahve. Jednoduše řečeno zmiňované víčko urvou a pak se vítězoslavně napijí. Kdo má štěstí, toho zbytek poutka, na kterém víčko drželo, jen tlačí do rtu, zbylé pak tato část pěkně poškrábe.

Kdo třídí odpad, plastovou lahev sešlápne, zašroubuje víčko, aby se do ní nevrátil vzduch, a dá ji do koše na tříděný odpad. Kdo odpad netřídí, vyhodí lahev a víčko. Každé zvlášť, ale vyhodí. A kdo je ,,čuník“, tak ten obojí nechá ležet tam, kde mu to od ruky odpadne. O poutku to asi nebude, že?

Víčka, ach ta víčka

Ano, myslet na přírodu a životní prostředí všeobecně je třeba, to nechceme v žádném případě dehonestovat. Jsou však nařízení, nad kterými se minimálně pozastavíme. Příklad najdeme právě u víček plastových lahví.

Není to tak dávno, kdy celý národ sbíral každé víčko, které mu kdy prošlo rukama, nebo které našel. A proč? Víčka se po kilogramech vykupovala a pak ze získaných financí se platila zdravotní péče potřebným, kterým z nějakého důvodu zdravotní pojišťovna léčbu neproplatila. Vypisovaly se sbírky víček na konkrétní pacienty. Cena za jeden kilogram netříděných víček se pohybovala okolo třech až pěti korun. Přesto sbírky víček pomáhaly, je tedy vidět, že víček od ,,petek“ je v oběhu neskutečné množství.

Víčka s poutkem

Od sbírání víček se časem ustoupilo. Zřejmě to nebylo rentabilní, a navíc na těchto sbírkách bylo patrné, jak si na lékařskou péči musíme vydělávat sami sběrem odpadu. Teď Evropská unie přišla s nařízením, že všechny plastové lahve musí mít víčko, které je neodnímatelné a do recyklace poputuje spolu s lahví. Myšlenka dobrá, ale ruku na srdce, je to skutečně tak?

Zdroj:

https://www.top.cz/proc-jsou-neoddelitelna-vicka-musime-si-na-ne-zvyknout-i-kdyz-nechceme