Největším úskalím je odlišná interpretace napříč generacemi. Zatímco starší ročníky většinou smajlíky vnímají doslovně, mladší generace je používá mnohem ironičtěji a metaforičtěji.
Jak generace Z interpretuje smajlíky?
Například mírný úsměv mnohdy berou jako označení sarkasmu nebo pasivní agresivitu. A palec nahoru je pro ně zase úsečné odseknutí, ze kterého si snadno vyvodí, že protějšek je na ně naštvaný. Zejména, pokud ho nedoplní žádnou slovní větou. Stejně, jako kdybyste řekli “Dělej si, co chceš”. Případně ho interpretují rovněž jako sarkasmus.
Plačícího smajlíka by většina lidí starší generace použila pro označení něčeho smutného, dnešní teenageři ho ale mnohem častěji použijí pro něco dojemného či roztomilého, nad čím se rozplývají.
Smajlík s kapkou potu neoznačuje fyzicky náročnou činnost, ale trapas, případně chvíli před zhroucením. A lebka není symbolem smrti, nýbrž “zabijáckého” vtipu či humoru, zkrátka něčeho, čemu se od srdce zasmáli.
Smajlík klauna používají starší generace pro označení legračních přešlapů nebo vtipných situacích. Zástupci té mladší ho do zpráv přidávají jako výtku hloupého chování.
Důležitý je kontext
Jak překlenout rozdíly a předejít nedorozumění? Nejlepší je zrcadlení, tedy napojení se na komunikační styl druhé osoby. Pokud píše věcně a emotikony téměř nepoužívá, i vy je zkuste omezit. Všímejte si, jaké smajlíky používá k vyjádření smíchu (mohou to být třeba i lebky, plačící smajlík a podobně) a zkuste je využívat také. A pokud si nejste jistí, zda vás druhá strana pochopí, raději se vyjádřete slovně.
Také je dobré vědět, že ne vždy se hodí emotikony používat. Když například mluvíte o vážných problémech, snaha o zjemnění pomocí mrkajícího smajlíka by působila spíš jako výsměch.
Zdroje:
Pasivně agresivní smajlíci aneb jak neurazit emotikonou
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!