Kvantový mysticismus balancuje na hranici fyziky a filosofie

Částice v mikrosvětě se nechovají tak, jak bychom očekávali

Již od roku 1905, kdy Albert Einstein vyslovil myšlenku, že částice se mohou zároveň chovat jako vlny a naopak, je vědcům jasné, že popis poměru v mikrosvětě nebude tak snadný, jako je tomu v případě našeho viditelného makrosvěta. Z experimentů prováděných na urychlovači v CERNu vyplývá mimo jiné i fakt, že částice mění své chování v závislosti na existenci či neexistenci pozorovatele. Z toho vyplývá, že prvky mikrosvěta existují spíše ve formě potenciálních možností, než v podobě reálných objektů, jak jsme tomu zvyklí z našeho světa. V momentě, kdy se pozorovatel zaměří na konkrétní částici či informaci, začne tato teprve existovat, čímž vyloučí možnost existence ve svých jiných formách. V tuto chvíli nabude pozorovatel dojem, že daná částice v konkrétním čase a místě opravdu existuje. Ve skutečnosti však existuje pouze pro něho, jiní pozorovatelé si mohou vybrat jiné stavy a formy té stejné částice, na které se zaměří a tedy pro sebe aktivují.

Co z toho vyplývá pro náš reálný život?

Uvědomíme-li si, že částice mikrosvěta jsou prakticky stavební hmotou našeho makrosvěta, je nasnadě otázka, zda i pro nás existují pouze ty jevy, na které zaměříme svoji pozornost. Přirozeným důsledkem této hypotézy jsou pochybnosti o existenci objektivní reality. Jestliže totiž máme možnost vybrat si z několika variant skutečnosti, které se nám poté budou jevit jako reálné a jediné možné, musíme nutně žít ve světě, který je přizpůsoben tomu, co chceme vidět. Jinými slovy, sami si vybíráme svoji realitu tím, na co zaměříme svoji pozornost.

Ať chceme nebo ne, dává kvantová fyzika zapravdu starým mystikům

A právě z tohoto faktu vznikl pojem kvantový mysticismus. Někteří fyzici se stále ještě zdráhají, nicméně existují i tací, kteří se nebojí konstatovat, že civilizace, které existovaly na zemi před námi, věděli o tom, jak si svůj svět vytváříme mnohem více než my. K tomu, abychom pochopili pravý stav věcí, je potřeba zvolit úplně nový úhel pohledu, nové paradigma, které nabourá naše dosavadní představy. S možnou povahou našeho vesmíru si kromě starověkých mystických učenců pohrál i Michael Talbot v knize Vesmír jako hologram, která rozhodně stojí za přečtení.