Jeho knihy jsou plné mrtvol, akce, mrtvol, černého humoru, mrtvol, přesně vykreslených charakterů i bezcharakterů a – překvapivě – mrtvol. Ta směs je perfektní, a tak se nelze divit, že její kuchař má nejen spoustu vyznavačů, ale i následovníků. Nejnověji do mozkomíšního moku šlápl Tomáš Žlůva.
Monstrum z továrny
Měl totiž chlapec smůlu – z ruského vojáka se stal ruským bezdomovcem a na promrzlé ruské ulici byl sebrán za účelem biologických experimentů. Jenže jeho únosci udělali zásadní chybu: dali mu superrychlé, supersilné a superodolné tělo, ale nesebrali mu paměť.
A tak Saša záhy udělá to, co generace hrdinů podobných příběhů před ním: nastoupí cestu pomsty. Ta je v Žlůvově podání náležitě rychlá a patřičně krvavá; postavy se brodí v krvi, vnitřnostech a odsekaných končetinách (to když do bojů Saši s policií, megakorporací navzájem a všech se všemi vpadnou jednotky korejského koncernu), hláškují, trpí a nejčastěji umírají. Na oddech není čas, na otázky rovněž ne, protože nepřátel je neskutečné množství a staré pořekadlo praví, že kdo se táže naposled, ten umírá první.
Zabíjení je zábava
Obdobné je to pochopitelně i s příběhem – není čas na zjišťování, odkud se vzali mimozemští šedáci či kdo s kým a proč, důležité je, že se všichni shodnou na tom, proti komu. (A tak trochu taky kde - navzájem se masakrující skupiny totiž doputují i do Prahy...)
Autor tenhle konflikt popisuje s přiměřeným nadhledem, spiklenecky přitom mrká na čtenáře, že zabíjení lidí je přece docela zábava. Ano, je. Sice poněkud opsaná, ale to neznamená, že byste si u ní nemohli oddychnout od všedního života, kde potížistu můžete maximálně tak seřvat na tři doby.
Tomáš Žlůva: Trichamin, Klub Julese Vernea, obálka: Jan Patrik Krásný, Praha 2007, 199 str., 195 Kč
Tak tedy: Znáte Jiřího Kulhánka?
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 48