Tajemství japonské gejši

Často diskutovanou a fantazii vzbuzující postavou tradičních světových kultur je jistě mimo jiné japonská gejša. Od doby osmnáctého století se v Japonsku jednalo o velmi častou profesi žen, dnes bychom jich v zemi našli jenom v řádu stovek. Pokud se vydáte do Japonska, pánové, máte možnost si společnost gejši zaplatit. To by se vám ovšem poněkud prodražilo.

Mnoho lidí se dnes mylně domnívá, že gejša je vlastně prostitutka z vyšších společenských kruhů. Málokdo tedy skutečně ví, kdo taková gejša ve skutečnosti byla a stále je. Knihy a filmy nás také mnohdy uvádí v omyl, že gejšou se stávaly hlavně ženy a dívky s dojemným životním příběhem, což někdy připomíná pohádku o tom, jak chudé děvče ke štěstí přišlo. Ve skutečnosti však nic není tak jednoduché.

Český překlad japonského slova gejša by označoval umělkyni. A to není daleko od pravdy. Správná japonská gejša musela ovládat koketování s muži a jejich okouzlování, stejně tak dobře musela umět na veřejnosti elegantně vystupovat v tradičním kimonu. Dále se gejši učily tanci, hudbě a poezii. Dvorskou konverzaci ovládaly ty nejlepší z nich. Oslovovány byly podle květin. Symbolizovala je pak vrba.

Jakési předchůdkyně japonské gejši lze spatřovat v tanečnicích Širabyóši. V dávné minulosti se gejša stávala z dívky původem z chudých poměrů. Ty se pak většinou prodávaly do učení. Tak se z nich staly tzv. maiko. Již odmalička je pak zkušené ženy a patronky zvané okásan připravovaly na budoucí kariéru. A z nezkušené učednice se za nějaký čas stala gejša.

Dnes by byl v Japonsku podobný postup protizákonný. Japonky mohou toto zaučování v současné době absolvovat až po svých osmnáctých narozeninách.

Život japonské gejši nebyl jednoduchý, ale podléhal přísným pravidlům a povinnostem. Počátky kariéry gejši by se daly srovnat s výchovou chlapců ve starověké Spartě. Prvním důležitým krokem bylo, že maiko absolvovala rituál zasvěcení do stavu gejši. Své vzdělání musela také gejša splácet, což bylo jenom jednou z jejích povinností.

V dřívějších dobách bylo také běžnou záležitostí, že šlo zpeněžit panenství takové gejši. Není ani vyloučeno, že k tomu dochází i dnes. Jednalo se tak vlastně o právo první noci, které si s gejšou mohl zaplatit jakýkoliv boháč. Celému tomuto zasvěcovacímu aktu se říkalo mizuage. Když však gejša dospěla, mohla žít v celku nezávislým životem. Pak ji muži zvali ke společenským banketům zvaným ozašiky nebo i k čajovým dýchánkům, kde gejša předváděla, co všechno se naučila od svých starších kolegyň.

Nebylo žádným pravidlem, že by gejša musela nutně poskytovat sexuální služby. Mnohdy bylo jejich úkolem pouze u mužů probudit fantazii svými smyslnými pohyby a tradičním výrazným líčením. Charakteristická je pro gejši sněhově bílá pleť. K tomu si ženy dopomáhaly rýžovou moukou. Čas strávený s klientem gejše měřila zapálená vonná tyčinka. Někdy to byla doba prožitá příjemně, jindy se jednalo o přesný opak. To třeba v případě, že na gejšu muži tolik tlačili, že jim raději poskytla sexuální služby. I to se občas stávalo. Nic to však nemění na tom, že gejša nebyla prostitutkou, ale spíše společnicí.

Každá japonská gejša byla svým způsobem soběstačná a nezávislá. Neměla totiž manžela. Když měla štěstí, našel si ji sponzor, který se označuje pojmem danna. Ten vlastně gejšu živil a šatil, aniž by se musela o něco sama starat. Mnohdy byl takovým sponzorem i ženatý muž. Věrnost byla u mužů ve starém Japonsku spíše raritou.

Manželku měli muži často jenom na starost o domácnost. Erotické choutky uspokojovali i ženatí muži někde jinde než doma u své ženy. I gejša se však mohla provdat. V tu chvíli se však vzdala svého dosavadního postavení. Manželský svazek a statut gejši, to zkrátka nejde dohromady.

Tradiční profese gejši začala upadat spolu s americkou okupací Japonska. Dnes je toto ženské povolání spíše na ústupu. I přesto však v moderním Kjótu najdeme ještě zhruba šest tzv. květinových čtvrtí, kde jsou gejši doma, jen se jim zde říká pojmem geiko.

A na závěr jedna zajímavost. Gejšám se vždy neplatilo pouze ve formě peněžní odměny. Často jim muži dávali třeba drahé šperky nebo květiny.