Hlášky z Cimrmana. Které používáte?

Šuškalo se, že vedl, ale počet jeho hlasů nebyl nikdy zveřejněn. Vymyšlený hrdina tak ohrozil skutečné velikány. To by se Cimrmanovi líbilo… Bylo by famózní zprávou o českém smyslu pro humor, kdyby existující postavy našich dějin porazil výtvor lidské imaginace, ale co, Cimrman je i tak minimálně zastínil.

Největším Čechem se oficiálně sice nestal, ale zkuste sami zacitovat třeba vítězného Karla IV. Vzpomenete si na něco? Zato v případě Járy Cimrmana by nejspíše nikdo dlouho netápal. Cimrmanovy hlášky u nás totiž slušně zlidověly.

„Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat.“ Tuhle a podobné z her Divadla Járy Cimrmana zná snad každý. Používají je lidé všech věkových kategorií, povolání i zájmů. Která hláška se nám líbí nejvíc?

Cimrmanova jedenáctka podle redakce:

- Navrhuji sníst psy. - Jaký psy, vždyť my žádný psy nemáme. Já chtěl vzít psy, ale vy jste říkali, že je to zbytečný, když máte takovýho silnýho chlapa, jako jsem já. Kamarádi, teď mě něco napadlo, ale nebudete se zlobit, když to řeknu? - Ne, kdo by se na tebe, Varle, zlobil v takovéhle chvíli… - Mě napadlo, jestli jste náhodou nechtěli sníst mě?
Tak pozor, neříkat mi nic, co do tý hry nepatří. Já mám děsnýho pamatováka, já už to pak z tý hlavy nedostanu.
To jsem nepochopil ani já, natož takovej primitiv jako je Frištenský… - Děkuji ti, náčelníku, že ses mě zastal…
Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…
Už vám to tejden melduju. V pondělí říkám, mám housera, a vzpomeň si, náčelníku, co jsi řekl? Zatni zuby a táhni. V úterý, to už jste všichni kručeli hlady, říkám, že ještě pořád mám toho housera. A vy na to: Ještě slovo, bačkoro, a zapíšem tě do deníku… Mám vlka například a nestěžuju si…
Tady seděl, jak sedíš ty, ty, ty a ty. Tady všude seděl.
Když to srovnám s tím výletem na Kokořín… Tam byly skály pískovcový, občerstvení, co je tady? Prd.
Jdu na sever, stále na sever a už jdu na jih!
Mráz je nejlepší děda!
V Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Tedy kromě mě!
- Pane smrtko, vy se pořád jen smějete. Nemůžete nám prozradit čemu? - My nesmíme ani naznačovat…