Dubaj: nekonečný luxus nebo velké vězení?

Dubaj určitě stojí za to vidět. Je to něco neuvěřitelného. Je to Manhattan 21. století. Nejlepší architekti z USA, Evropy a dnes i jiných částí světa se zde opravdu vyřádili. Jakoby měli zcela volnou ruku a nikdo je nelimitoval nějakým rozpočtem projektované stavby.

Ještě magičtější je Dubaj v noci. Architekti nepochybně řeší i hru světel na každé větší budově. Většina výškových budov Dubaje je klenotem, který by zářil jako dominanta v každém světovém městě. Tady jsou „naházeny na jedno místo“, takže si připadáte jako v nějakém vědeckofantastickém filmu.

Nejvyšší stavba světa - téměř kilometr vysoký „Burž Chalifa“ je dokonce každou hodinu jedním velkým filmovým plátnem, který nabízí šestiminutové představení pomocí světel, osvětlující každou jeho část. Stojí to za to vidět dokonce i v záznamu:

Je málo míst na světě s tak neuvěřitelnou koncentrací luxusních automobilů. Peníze jsou tady zkrátka cítit na každém kroku, nejen z výškových budov. Často vidíte vedle sebe pár takových automobilů a uvědomíte si: jejich hodnota by u nás znamenala hodnotu automobilů na velkém zaplněném parkovišti!

Brzy si však začnete všímat, že většině obyvatel Dubaje se příliš dobře nežije. Více než 90% obyvatel tvoří cizinci, zejména z Pákistánu a Indie, což je asi 70% lidí, které zde potkáte. První takový kontakt bývá s řidičem TAXI, které si objednáte, protože je v porovnání s cenami u nás zhruba za polovic. Řidič jede tak předpisově, že vám připadá skoro jako stroj. Když se s ním dáte do řeči, zjistíte téměř vždy, že je z Pákistánu. Je rád, že získal dvouletý kontrakt, který je mu po dvou letech obnoven, pokud pracuje přesně podle zadání. Po deseti letech však musí domů, pracovní vízum již nikdy nedostane. Počítá s tím: z naspořených peněz si doma otevře malou živnost a je najednou v podstatně lepší situaci, než byl před Dubajským kontraktem. Zhruba dvacet tisíc korun, které měsíčně vydělává, se taky nezdá tak špatné, když to srovnáme se situací, ve které se tento mladý muž nacházel ve své rodné zemi. Avšak je třeba příběh vyslechnout celý. Tento taxikář pracuje 12 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jsou to tedy vlastně dva pracovní úvazky dohromady a tento člověk tedy vydělává cca. 55 Kč za hodinu. Tedy pokud nedostane pokutu, například za to, že vzal člověka, který nebyl nahlášen dispečinkem. Za to obvykle dostane pokutu ve výši měsíčního platu.

Pozor na TAXI Lexus. Nastupujte pouze do TAXI s červenou nebo jinak barevnou střechou (kromě růžové, tato barva je vyhrazena pouze pro zahalené ženy) a obloukem se vyhněte TAXI Lexus. Pokud se necháte na letišti „natlačit“ do TAXI Lexus, zaplatíte zhruba dvojnásobek. Pozor na finty používané naháněči taxikářů, kteří vám řeknou něco jako „protože jste sám, stačí vám malé taxi, které tady zrovna je a stojí stejně jako taxi jiné“. Lžou a vy zkrátka zaplatíte dvojnásobek.

Dubaj je nepochybně projektem z Wall Street. Proč? Místní měna – dirham - je pevně vázaný na americký dolar. Je to jediná měna, kterou měníte ve všech Dubajských směnárnách vůči dubajskému dirhamu téměř bez ztráty. Velkou otázkou je tedy praktické fungování dubajské centrální banky (dá-li se o ní vlastně vůbec mluvit). Optimální pro cestu do Dubaje je tedy výměna českých korun za americké dolary v nějaké dobré směnárně u nás (a tedy ztráta necelé půlprocento vůči měnovému středu CZK - USD) a následná výměna USD kdekoliv v Dubaji (nejhorší kurz je kupodivu na letišti) kde vám USD – AED vymění prakticky za střed. Pokud vyměníte své koruny u nás rovnou za dirhamy, ztrácíte cca. 4%. Ani platby kartou nejsou nejlepší: dle poplatků vaší banky zaplatíte „poplatek“ nejméně 2,5%, zpravidla však o něco více.

V Dubaji je všude kolem spousta překvapení. Můžete si koupit hezký byt v úžasné novostavbě za cenu mnohem nižší než u nás. Můžete jej prý obratem výhodně pronajat. Na jaká další překvapení ovšem záhy narazíte? Výstaviště místního světového obchodního centra, které je ve všech svých pavilonech klimatizováno takovým způsobem, že je vám v košili zima, je po ukončení veletrhu klimatizováno ještě zhruba hodinu. Potom je klimatizace vypnuta, takže dělníci z Indie a Pákistánu, kteří demontují stánky, pracují většinou v prostředí, které má čtyřicet a více stupňů celsia. O tom ale zase příště….