Estonsko – evropský tygr nebo neúspěšná země?

Nejsevernější pobaltská země s přibližně 1,3 miliony obyvatel je momentálně považována za jednu z nejinovativnějších zemí světa. Technologický pokrok v podobě digitalizace byl úspěšně spuštěn a zaveden téměř do všech veřejných služeb i do škol, funguje zde elektronické hlasování nebo elektronické osobní dokumenty. Díky tomu došlo k výraznému zlepšení kvality života a právem se o Estonsku mluví jako o zemi budoucnosti, která se má stát inspirací pro ostatní.

Jak postupně vznikala myšlenka digitalizace?

Estonsko se v roce 1991 odpoutalo od Sovětského svazu a obnovilo tak vlastní nezávislost. Jako čerstvě vzniklý stát mělo po mnoha letech hospodářského úpadku zájem o odvětví, která by zemi pozdvihla na vyšší úroveň a zajistila jí konkurenceschopnost. Informační technologie a internet byly tehdy sice ještě v plenkách, ukázalo se však, že šlo o nejlepší cestu, kterou mohla tato čerstvě obnovená země zvolit. Dokazuje to mimo jiné i estonská bezplatná telekomunikační služba Skype, kterou v roce 2011 odkoupil Microsoft za 8,5 miliardy dolarů. Proces digitalizace je zde všeobecně vnímán jako prototyp moderní demokracie a lidé si pochvalují především jeho funkčnost a účinnost ve státní správě. Díky tomu si digitalizace získala všeobecnou důvěru široké veřejnosti.

V rozvoji digitalizace jde však Estonsko i za hranice vlastní země. Podnikatelům z celého světa nabízí možnost zapojit se do programu „e-rezidence“, do kterého mohou za symbolický poplatek 100 eur zaregistrovat své podniky v Estonsku a získat tak přístup na trh EU. Momentálně se do tohoto programu zapojilo již 51.000 osob ze 167 zemí.

Jakých konkrétních odvětví se digitalizace týká?

Již od roku 2002 mohou Estonci využívat elektronické dokumenty, což jsou speciální karty vybavené čipem, které umožňují identifikaci lidí a obsahují digitální podpis. V praxi fungují jako řidičský průkaz, bankovní karta, dopravní průkaz či zdravotní karta. V roce 2005 bylo již spuštěno první hlasování z pohodlí vlastního domova prostřednictvím elektronického podpisu, do kterého byly o dva roky později začleněny také parlamentní volby. Hned v prvním roce této možnosti využilo 31 % voličů, což svědčí o mimořádném zájmu o tuto službu. V běžném životě máte díky sytému digitalizace dostupné recepty online, záznamy o očkování domácích zvířat, bez problémů máte přehled o školním prospěchu svého dítka nebo v případě potřeby kontaktujete kohokoliv z vedení radnice. Systém dále automaticky registruje narozené děti a celková komunikace napříč státní i privátní sférou probíhá bez zbytečného, složitého a časově i ekonomicky zatěžujícího papírování.

Jak je zajištěna bezpečnost celého systému?

Jednotlivé databáze propojuje decentralizovaný systém softwaru X-Road. Ke každému vstupu je třeba identifikace a přihlášení pomocí unikátních kódů a hesel, k odeslání potřebných dat je nutný elektronický podpis a šifrování. Pro případ invaze či vážného kybernetického útoku mají Estonci v určitých zemích, jako je například Lucembursko, zvláštní servery, které mají statut zahraniční ambasády. Jsou proto považovány za estonské teritorium, které v případě potřeby umožní estonské vládě nahrávat operační systémy i ze zahraničí. Klid občanům přináší vedle bezpečnosti systému také jeho transparentnost. Občané mají o svých datech neustálý přehled a mohou si kdykoliv zjistit, kdy k nim která instituce měla přístup. Není tedy divu, že si někteří Estonci proces digitalizace pochvalují a doporučují ji i ostatním.

Co je stinnou stránkou systému a země?

Celý koncept digitálních voleb ovšem není ve společnosti přijímán jednoznačně. Jsou názory, že kdo je líný zvednout se od počítače a jít volit standardním způsobem, neměl by volit vůbec. Dalším problémem je možnost volit pod vlivem omamných látek. Asi nepůjdete opilí do standardní volební místnosti, aby vás v takovém stavu viděli sousedi. Navíc, přeci jen je zde větší pravděpodobnost podvodu, než při klasickém způsobu sčítání okrsků. Digitalizace tedy ano, ale neplatí i zde „všeho s mírou“? Dalším problémem Estonska je vymírání. V době rozpadu Sovětského svazu zde žilo téměř 1,6 milionu obyvatel, dnes je to o 260 tisíc méně. To určitě není znak úspěšné země, ze které bychom si měli brát příklad. Ani v ekonomických ukazatelích na jednoho obyvatele hodnot naší země Estonsko nedosahuje.