Hongkong: Lidé tu žijí v klecích

Chudina směřuje do Kowloonu

Hongkong je po celém světě známý tím, že tu žije plno boháčů, kteří si potrpí na luxus. Jenže ne všichni obyvatelé této metropole mají takovou „kliku“, aby si lebedili v palácích. Velká část z nich totiž patří mezi sociálně slabší a mají problém si vydělat na misku rýže denně. To ale nemluvíme o stále dražších podnájmech, které měsíc od měsíce rostou. Možná, že na to konto se spousta nemajetných stěhuje do oblasti Kowloon, kde vyrostlo obrovské „sídliště“ drátěných klecí. Ty jsou teď k pronájmu.

Klec podle peněženky

Žít v kleci jako zvíře? Co ale jiného chudým lidem zbývá? Je to lepší, než spát na krabicích někde po mostem. Ale ani tohle „ubytování“ nepatří zrovna mezi nejlacinější. Za příbytek ve tvaru kostky o ploše 1,5 metru čtverečních zaplatí zhruba 3320 korun. Ale jsou tu k mání i luxusnější verze klecí – ty dražší jsou větší a mají střechu a oddělený prostor na spaní. Zní to sice šíleně, ale tímto způsobem tu žije 100 000 lidí.

Ráj zlodějů

Zdejší obyvatelé „klecového království“ však mají kromě neútulného domova ještě pár dalších problémů. V okolí je totiž velká kriminalita, kvůli které si musí své klece stále více zabezpečovat Pletivo je totiž plné otvorů, kterými se bez problémů prostrčí nejedna nenechavá ruka. Proto místní lidé musí své drátěné „zdi“ vycpávat starým linoleem, nebo kartónem. Paradoxem je, že zloději, i jejich oběti, jsou vlastně chudáci. Ve své podstatě ani není tu co krást, přesto i sebemenší majetek, který zmizí v cizích rukách, je znát. Na zdejší manýry si musel zvykat i sedmašedesátiletý bývalý řezník Leung Cho-yin, který v kleci žije dvacet let. Jak sám říká, prožil tady hodně špatného, stěhovat se ale nehodlá. Není kam. Je už starý a nic lepšího by nenašel.

Hongkongská bytová politika

To samé si možná budou říkat i další nájemníci těchto podivných kójí. Ze zdejších sociálních průzkumů je totiž zřejmé, že stále více lidí nedosáhne na to, aby si mohli zaplatit normální bydlení. Proto stoupá počet těch, kteří žádají stát o sociální byt. Ale většina z nich se namáhá marně. Seznamy s žádostmi jsou plné a bytů je málo. Ti, co to po letech čekání už nemohli vydržet, stěhují se do Kowloonu. Klec je totiž pořád nejlevnější forma bydlení. Na to přišla i třiašedesátiletá Lee Tat-fong. Tato žena sázela na to, že když se stará o svá dvě vnoučata, stát to obměkčí a brzy jí dá byt. Omyl, nic takového se nestalo a Tat-fong skončila jako všichni nemajetní v kleci. Ale pozor, v lepší kleci, která má rozlohu 15 metrů čtverečních. „Je to špelůňka, ale nějak se tu ve třech popasujeme. Pro mě je ale nejhorší, ten nedostatek soukromí. Když dostanu vztek, nebo na mě zkrátka dolehne negativní emoce, musím se hodně ovládat, protože tady je všechno vidět i slyšet,“ říká Tat-fong.

Více obyvatel v králíkárnách

Jak to tak vypadá, obyvatel v klecových kójích bude přibývat. V Hongkongu rostou ceny strmě nahoru. A nejvíce se samozřejmě platí za ubytování (jen za deset měsíců se v minulém roce zvýšilo nájemné o 23 %). V praxi to vypadá tak, že lidé se masově stěhují do horších, nebo menších bytů. Někteří dokonce obývají staré továrny. A ti méně majetní, co nechtějí spát pod mostem, mají svou adresu jistou – je stále pevně ukryta mezi pletivem.