MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

El Caminito del Rey

Tuto nebezpečnou stezku byste si mohli projít v jižním Španělsku. zhruba před 110 lety  byla v této oblasti vybudována cesta El Caminito del Rey (v českém překladu Cesta králů). V té době stezku využívali hlavně dělníci, kteří tudy přepravovali materiál a nářadí potřebné pro stavbu vodní elektrárny v Chorro a Gaitanejo. Při pohledu na stezku se však zdá takřka nemožné, aby po ní dělníci převáželi těžké náklady.

Stezka byla pojmenována na El Caminito del Rey v roce 1921, a to na počet krále Alfonse XIII., který po ní přišel slavnostně pokřtít přehradu Conde del Guadalhorce. Šířka stezky je pouhý jeden metr. Postavena byla ve výšce 100 metrů nad řekou. Stavebním materiálem jsou těžké betonové bloky, které leží na železných kolejnicích. O stezku se však dlouhá léta nikdo nestaral, a tak mohli turisté stezkou procházet jen na vlastní nebezpečí. Pozor si museli dát hlavně na propadlé kusy skály a betonu. V některých úsecích zůstaly už pouze kolejnice. Při chůzi bylo možné se přidržovat ocelového lana.

Na stezce El Caminito del Rey došlo již k několika vážným úrazům. V roce 2000 zde dokonce dva lidé zemřeli a španělská vláda vstup na nebezpečnou stezku raději zakázala. Odvážlivci však i přes zákaz stezkou procházejí. Také proto se vláda rozhodla cestu opravit. Stezka tak bude brzy přístupná turistům.

Huašanská stezka

Huašanská stezka dostala své jméno podle horského pásma Huašan, které bychom našli v čínské provincii Šang-si. Pásmo Huašan je jednou z částí rozsáhlejšího pohoří Kin-Ling. Tento horský masiv rozděluje provincii Šang-si na dvě části – severní a jižní. Přechod ze severní části do jižní byl od 4. století možný po dvou cestách. Jednou z nich je právě Huašanská stezka. V minulosti plnila funkci obchodní cesty.

Stačí čínští obchodníci museli být odvážní. Cesta totiž není široká ani jeden metr a nemůžeme se tedy divit, že na ní došlo k několika úmrtím. Od roku 1990 vede ke stezce lanovka, což zvýšilo turistický ruch v této oblasti. Cesta prošla rekonstrukcí, při níž se zpevnily hlavně její okraje a byla také doplněna ocelovými lany. Než se na procházku po Huašanské stezce vydáte, mějte na paměti, že každoročně na ní dojde k několika smrtelným úrazům. Důležitou roli zde hraje počasí. V masivu Huašan totiž velmi často fouká silný vítr doprovázený navíc deštěm. V takovém počasí je problém se na stezce udržet. A pád do 500 metrů hluboké propasti pravděpodobně nepřežijete.

Moherské útesy

Spousta lidí si zvyšuje hladinu adrenalinu na strmých a nebezpečných stezkách. Takoví nadšenci často vyhledávají právě Moherské útesy v Irsku. Proč? Moherské útesy jsou známé jako nejnebezpečnější cyklostezka na světě.

Nebezpečnou stezku najdeme nedaleko města Doolin. Cesta se vine ve výšce 120 metrů nad Atlantským oceánem. Na první pohled romantická cestička, kterou se procházejí rodiče s dětmi a kochají se překrásným výhledem na oceán. Úzká stezička je však také cílem cyklistů, kteří milují extrémní podmínky. Jízda na kole zde však není oficiálně povolena. Moherské útesy jsou nejčastěji navštěvovaným turistickým místem v celém Irsku.

Moherské útesy nepřitahují jenom turisty a příznivce extrémní cyklistiky, ale také filmové tvůrce. Vznikly  zde například záběry k šestému dílu Harryho Pottera.

Gulucan

Gulucan je jméno jedné malé vesnice v západní části Číny a zároveň také jediné cesty, kterou se do vsi dostaneme. Vesnička Gulucan se nachází ve vysokých horách a je takřka odříznuta od zbytku světa. Jedinou cestou, která vesnici spojuje s okolním světem, je ta na úbočí hory. Úzká stezka vede ve výšce 1200 metrů nad údolím. Zní to neuvěřitelně, ale děti chodí každý den po této nebezpečné cestě do školy, přičemž musí být velmi opatrné. Jeden špatný krok by v tomto případě totiž znamenal jistou smrt.