Tajemství polární záře

Barvy se mezi sebou pomalu prolínají a proměňují. Jako by celým nebem někdo pohyboval. Kdo prý jednou polární záři pozoroval, musí si jednou tento zážitek zopakovat.

Téměř polovina roku života v naprosté tmě, to je realita obyvatel Islandu nebo Grónska. Tyto ostrovy na severním polárním kruhu pokryje na dlouhé čtyři měsíce černočerná tma. Vždy v listopadu se tamní obyvatelé připravují na opravdu dlouhou noc, kdy nespatří sluneční paprsky. Zato se jim naskytne možnost spatřit kouzelnou polární záři. Tento úkaz je známý také pod názvem aurora, který dostal podle bohyně úsvitu z řecké mytologie. Nádherné divadlo polární záře provází mnoho pověstí, bájí a pohádek.

Naši předci nenalezli na vznik polární záře žádné rozumné vysvětlení, a tak si tento jev spojovali se strašidelnými historkami a bájemi. Stará skandinávská pověst hovoří o odrazech štítů bojovnic Valkýr, které na nočním nebi míří do bájné Valhally.

O polární záři kolují také pověsti a tajemné příběhy u starých Islanďanů a grónských nebo aljašských Inuitů. Jedni popisují auroru jako nezapomenutelný zážitek, druzí z ní mají husí kůži a bojí se jí. Ve starých vikingských příbězích bychom se dočetli, že polární záře není nic jiného než znamení krvavých konfliktů a válek.

Specifického významu nabývá polární záře u Inuitů v Grónsku. Obyvatelé některých tamních vesnic nemají takřka kontakt s moderní civilizací. Neznají téměř každodenní stres dnešní moderní doby a netouží po kariéře ani bohatství. A právě tito lidé dodnes věří, že auroru vytvářejí světla přicházející z říše mrtvých. Pokud se při polární záři prý rychle mísí barvy, znamená to, že chtějí mrtví navázat kontakt se svými žijícími příbuznými a přáteli. Podle některých legend pak mohou mrtví smrtelníky převést dokonce na onen svět. Není tedy divu, že tančící světla na obloze vzbuzují strach i respekt. Aby mrtví lidem nijak neškodili, Inuité je uklidňují zpěvem a tancem.

Folklór Inuitů je poněkud ponurého charakteru, a tak o polární záři koluje mnoho tajemných a strašidelných příběhů. Přesto však existuje jedna výjimka. Podle jedné staré legendy se polární záři odráží svit od šupin sleďů z moře. Když má pak aurora barvu jasně zelenou, bude se prý rybářům dařit. A mnoho místních rybářů tomuto příběhu věří dodnes.

Podle pověr má polární záře na Islandu význam pro těhotné ženy. Aurora jim prý může prozradit pohlaví jejich potomka nebo zda bude porod probíhat bez komplikací. Zelené úkazy na obloze věští narození syna, červená barva předpovídá smrt dítěte. Žádná těhotná žena by neměla polární záři pozorovat dlouho, jinak by riskovala, že porodí šilhavé dítě. Proto se ještě dnes některé těhotné ženy na polární záři raději vůbec nedívají. Staré ženy na Islandu však také tvrdí, že by nastávající maminky měly naopak pozorovat, aby se vyhnuly bolestem při porodu. Dodnes mnoho obyvatelek Islandu tvrdí, že se nejedná jenom o staré povídačky, ale o pravdu.

Pokud zapátráme hlouběji v minulosti, zjistíme, že hned několikrát se polární záře objevila i nad jižní Evropou. A téměř pokaždé byla zbarvena dočervena. V těchto zeměpisných polohách je aurora něčím skutečně neobvyklým. Není tedy divu, že lidem nahnala hrůzu.

Z kronik víme o rudé polární záři, kterou pozorovali v květnu roku 1789 obyvatelé jižního Skotska a Anglie. Někomu úkazy na obloze připomínaly bojující armády. Za několik týdnů nato začala Velká francouzská revoluce. Těžko říct, zda se tehdy objevila polární záře náhodou, či zda šlo o tajemnou předzvěst nepokojů.

Úkaz polární záře je dnes již logicky vysvětlen, a proto už nenahání lidem tolik hrůzy. Důvodem vzniku aurory jsou sluneční erupce a proudění větru, zjednodušeně řečeno. Částice větru jsou zachytávány magnetickým polem Země, následně dojde k jejich spirálovému stáčení kolem magnetických pólů. Můžeme ale nadále věřit představám o tom, jak se nebem prohánějí bojovnice Valkýry mířící do Valhally.