MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Kostel nebyl pochopitelně (stejně jako šikmá věž v Pise) postaven nakloněný. K tomu došlo kvůli důlní činnosti. Stavba se dostala i do České knihy rekordů jako vůbec nejšikmější kostel v České republice.

Z historických pramenů je zřejmé, že na místě dnešního kostela sv. Petra z Alkantary kdysi stál dřevěný kostel sv. Martina. Mnoho informací o této stavbě nemáme. V roce 1733 nechal na jeho místě postavit majitel panství hrabě František Wilhelm Larisch kostel barokní, který byl zasvěcen sv. Petru z Alkantary. A kdo to byl? Svatý Petr a Alkantary se narodil v roce 1499 ve Španělsku, na univerzitě v Salamance vystudoval práva a poté se stal členem františkánského řádu. Vedl přísný asketický život, prý měl spát vsedě a jenom pár hodin denně, jedl jenom jednou za tři dny. Jeho snahou bylo ustanovení přísnější řádové řehole. Stal se zakladatelem kláštera menší reformované řehole, jejíž mniši žili přísným asketickým životem. Svatý Petr z Alkantary je patronem opuštěných kostelů a nočních hlídačů.

Až do poloviny 20. století byl kostel součástí původního města, Karvinné se dvěma „N“. Ovšem toto město zaniklo kvůli důlní těžbě. Dodnes se dochovalo jenom několik budov. Nejvýznamnější z nich je kostel sv. Petra z Alkantary. I ten však málem zanikl. Na konci 19. století zde byl jako jeho náhrada postaven kostel sv. Jindřicha. Ovšem právě tento nový svatostánek musel být nakonec v roce 1960 zbourán kvůli důlní činnosti.

Nejšikmější kostel u nás stál původně zcela rovně. Ovšem v polovině 19. století se pod ním začalo těžit. Celkem bylo vytěženo 27 uhelných slojí, což mělo za následek propadnutí terénu o 37 metrů. Kostel se pomalu nakláněl směrem na jih, což je náhodou stejný směr jako v případě šikmé věže v Pise. Odchylka oproti svislé ose má pak hodnotu 6,8 stupně, což je téměř o 3 stupně více než u Torre pendente. Díky svému naklonění se brzy stal kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné vyhledávaným turistickým cílem.

Budova kostela měla původně vyšší věž než dnes. Ta musela být dvakrát snižována kvůli špatné statice. V 50. letech minulého století tak kostel získal dnešní podobu. Ovšem statika budovy byla stále špatná a stavba měla být dokonce roku 1992 zbořena. K tomu však nakonec nedošlo, naopak byl kostel v průběhu 90. let postupně opravován, v roce 2000 pak znovu vysvěcen. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2012, kdy byl proveden i průzkum, při kterém byly objeveny zbytky dřevěného kostelíka sv. Martina.

Uvnitř kostela je sice srovnaná podlaha, ovšem jinak si jistě všimnete vychýleného exteriéru – šikmých stěn i vybavení. Lidé mají mnohdy problém s rovnováhou, někomu se dokonce udělá nevolno.

Z interiéru stojí za zmínku křtitelnice z roku 1444, vytesaná z jednoho kusu kamene. Jedná se o nejstarší vybavení kostela. Hlavní oltář, stejně jako sochy sv. Františka a sv. Antonína, pochází z 18. století.