MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Z centra Brna vyrazíte směrem k výstavišti, projedete kolem něj na most přes řeku Svratku, dáte se mírně doprava a už stoupáte a stoupáte. I v autě si říkáte, není ten kopec nějaký dlouhý? Ovšem pokud zvolíte jízdní kolo, zdá se vám vlastně nekonečný. Je to skutečně tak, řeka Svratka a centrum Brna leží v nadmořské výšce kolem 200 metrů, horní část Kohoutovic vystupuje více, než do dvojnásobné výšky. Nejvyšším bodem je pak Kohoutovická baba s kótou 415 m, vrstevnici 400 metrů nad mořem pak přesahuje celkem 6 vrcholů.

Kohoutovice tvoří vlastně zahnutý hřeben, jehož svahy jsou místy velmi prudké. Začíná se zvedat od muzea Anthropos, kde můžete po něm stoupat velmi příjemnou lesní cestou Masarykův háj. Dostanete se na vrchol hřebene u vyhlášeného hotelu s restaurací Myslivna, kde si můžete odpočinout a dát něco na zub. Poté pokračujete už jen mírným stoupáním po hřebeni, kde se dostanete na náhorní planinu ve výšce 386 m. Při troše štěstí se vám otevře výhled na jih, kde za velmi čistého vzduch můžete vidět i Alpy. V tomto místě procházíte kolem přírodní památky Koniklecová stráň. Dalším pochodem po mírně stoupajícím hřebeni se už dostanete do městské zástavby, dále pokračuje sídlištěm, na nejvyšším místě je základní škola a vodojem – viditelný z mnoha částí Brna. Vrcholová oblast poté opouští sídliště a dostává se do kohoutovické obory, kde žijí divoká zvířata. Lze je pozorovat doslova "z balkonu" přilehlých bytových domů, nebo se mezi nimi procházet přímo. Není nouze o srnky, daňky, jeleny a muflony, můžete pozorovat i divočáky, kteří jsou ovšem za speciálním oplocením. Kohoutovický hřeben dále pokračuje vrcholy Zrnečko (401), Vysílač (404), Hobrtenky (405) a končí známým kopcem Holedná (391), na jehož úbočí je nedávno postavena 35 metrů vysoká rozhledna. Tam už kohoutovický oblouk končí a svah padá do řeky Svratky v městské části Jundrov.

Sama městská část má přes 12 tisíc obyvatel, je tedy v Brně střední velikosti. Ze všech stran je obklopena lesy a většina zástavby se nachází v nadmořské výšce kolem 400 metrů nad mořem. Z toho vyplývají dvě věci – celkově nižší teplota a čistší vzduch. V létě se tolik "nepečete" jako obyvatelé středu města, v zimě je naopak běžný sníh. A tak není zase příliš neobvyklé, když se občan Kohoutovic po návratu z deštivého dne v práci vrací do bílé pohádky zasněžené krajiny. Ti, kteří bydlí ve vrcholových částech, nebo svazích obrácených do krajiny, mívají nádherné výhledy nejen na Brno s hradem Špilberkem, Pálavu, či Vysočinu, ale i do sousedního Slovenska a Rakouska. Když je vzduch extrémě čistý, což se stává párkrát do roka, je možné vidět alpské vrcholy Schneeberg, Heukuppe, Reisalpe a další.

Ze všech stran jsou "Kohótky", jak jim místní říkají, obklopeny jinými městskými částmi (ovšem až za lesní bariérou), nejedná se tedy o okrajovou oblast města. Tramvaj se sem sice nevyškrábe, je zde ovšem solidní spojení jednou trolejbusovou a dvěma autobusovými linkami. Pověsti o trolejbusech uváznutých v zimních závějích jsou ovšem trochu přehnané. Kromě standardní občanské vybavenosti zde sídli firma světového významu Tescan – výrobce elektronových mikroskopů. Jedná se o špičku v tomto oboru na planetě. Dále zde funguje kohoutovický Aquapark, kam míří za sportem nejen místní, ale i lidé ze všech brněnských koutů.

Není tedy divu, že obyvatelé Kohoutovic jsou na jejich bydliště povětšinou náležitě hrdí. Nabídka nemovitostí je zde menší, než ve většině jiných městských částí a pokud se objeví, kupující si připlatí. Život "na střeše Brna" je totiž velice příjemný.

Zdroje:

(1) Časopis Kohoutovický kurýr

(2) Česká Wikipedie