Měsíc v Norsku za osmičku

Pracují jen proto, aby si na podobnou dovolenou vydělali. A čím skromněji na ní budou žít, tím později se budou muset vráti do pracovního procesu. Se skupinou lidí takového ražení jsem strávila měsíc v Norsku. Oni tu sjížděli divoké řeky, já řídila auto, fotila a tak.

Co mě jako první na Severu zaujalo, to byla zima. Cestou jsme se pekli, ale v Norsku je vedro něčím, co asi jen tak neokusíte. Déšť je tu prakticky na denním pořádku, hladiny řek si stoupají a klesají, jak se jim zachce. Najít vhodnou řeku na sjíždění často znamenalo denně najet třeba i stovky kilometrů. Díky tomu jsme si ale Norsko docela slušně obhlédli.

Po večírku do kajaků

Spalo se samozřejmě venku, rozhodně ne v campu, kde by se muselo platit… Stany v případě špatného počasí nebo jen spacáky pod širákem se stavěly nejčastěji rovnou u řeky, kterou měli vodáci v plánu na další den. Když si člověk zvykl na hukot vody, při němž kolikrát nebylo slyšet slova, mohl se celkem dobře vyspat.

Vodáků tu bylo tolik, že se jich u některých řek sešlo třeba třicet. A k tomu navíc samí Češi. Večer bujarý večírek, ráno do kajaků a hurá do třeba i desetimetrových vodopádů. Byla jsem ráda, že to jenom fotím…

Pro někoho, kdo v Norsku nikdy nebyl, byly nejzajímavější přejezdy z místa na místo. Během několika kilometrů se krajina měnila, jako by někdo přehazoval listy v kalendáři plném severských krajinek. Chvíli pražilo slunce a člověk by nejraději skočil do vody, ale když tam strčil jen jediný prst, málem mu umrzl. Voda z ledovců vám bez neoprenu dovolí víc než se jen lehce ošplouchnout. Na větší koupání je to jen pro opravdové otužilce.

Překvapilo mě, kolik Čechů jsme tu neustále potkávali. Někteří tu pracovali jako instruktoři na raftech, jiní tu byli také na vodě, další na hromadných autobusových zájezdech s koly, zbytek tu „nordic-walkingoval“. Prostě tak trochu jsme se tak daleko od Česka cítili jako doma. Moc se tedy nedivte, když v Norsku potkáte někoho ze sousední ulice.

Umyjete se v ledovcové řece?

Tuhle krásnou zem plnou fjordů, obřích vodopádů, dřevěných domečků se střechou z mechu místo izolace, divokých řek, hor a nádherných přírodních scenérií stojí za to vidět, i když cesta sem trvá autem dost přes 30 hodin a po zaplacení trajektu a paliva to není zrovna nejlevnější záležitost.

Jenže když patříte mezi ty, kteří se klidně vyspí pod širákem, dokáží se živit masem z konzervy a hygienu zvládnou v ledovcové řece, může vás měsíc v téhle pohádkově krásné zemi vyjít jako mě se vším všudy na pouhopouhých 8 tisíc korun. A tolik by nejspíš nestačilo na měsíční dovolenou někde na chatě u nás doma.