MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Řadu nejroztodivnějších míst, které místní označili za záchod, si doslova „vychutnal“ televizní reportér, cestovatel a majitel CK Kapitán Dave David Jakš. Podle jeho slov skrývá největší záchodové peklo Čína.

„Smrad, přetékající jímky, žádné soukromí. Ale třeba v Pekingu se díky olympiádě situace během jediného roku rapidně zlepšila,“ říká. „Vznikly tam ultramoderní toalety, kde hlídačka zdarma rozdává papír a péruje každého, kdo má třeba jen špinavé boty. Na venkově ale nic takového není, tam pořád trvá záchodový středověk,“ doplňuje.

Když jste v cizí zemi, mnohdy vůbec nechápete, jak tamní toaletu použít. Můžete si tak připadat jako Sylvester Stallone ve snímku Demolition Man, v němž ho po letech rozmrazili a na WC používali místo toaletního papíru tři mušličky. Lámal si s tím hlavu celý film a nakonec se stejně vrátil ke klasice.

Podobně, jako se cítíme my na jiné planetě v cizině, si připadají i cizinci u nás. Jistá Američanka, co tu byla na návštěvě, tak nikdy nedokázala spláchnout, protože nitku na splachování prostě u nich doma v životě neviděla.

Anife močila do pánského pisoáru

Turkyně Anife Vyskočilová mi zase kdysi vyprávěla, jak v naší zemi šla poprvé na záchod. Protože neuměla moc dobře česky, vysvětlila si mylně nápis „páni“ jako výzvu pro všechny paní, aby vstoupily. Vešla tedy dovnitř a nepřipadalo jí to vůbec divné, pisoáry si ještě pochvalovala.

„Je vidět, že už jsem v Evropě, tady nejsou dvě šlapky a díra, tady mají už i porcelán…,“ vyprávěla se smíchem. Jen jí připadalo divné, že ty záchodky jsou tak vysoko. Vyskočila tedy nahoru, usadila se, vyndala si rtěnku a zrcátko a začala se malovat. Muž, který tam přišel po ní, málem omdlel úžasem.

Levou na utírání, pravou na jídlo

Ale zpátky do ciziny. David Jakš popisuje další prapodivný zážitek z Laosu. „Když jsem plul po veletoku Mekongu na bárce, záchod byl jednoduchý. Na zádi byla nad hladinou umístěna dvě prkna a potřeba se vykonávala výhradně tam. Žádné soukromí, pasažéři z okolních lodí vás mají jako na talíři.“

Když byl v Indii, zažil, kterak v některých částech země lidé ráno zajdou za vesnici, do místa, kde je vykopaná dlouhá strouha a u ní je něco jako nízká ohrada z tenkých kmenů stromů. Na tu si vedle sebe sousedé posedají jako vlaštovky na drátě a během příjemné ranní konverzace se vyprázdní.

Ještě horší indický zvyk je ale utírání se pouze rukou a vodou, toaleťák tu nepoužívají. Utírají se ale vždy jednou rukou, třeba pravou mají na tohle a levou pak na jídlo…

V africkém Togu chodí lidé na městskou pláž. Soukromí neřeší. „Dělají to snad všichni obyvatelé hlavního města Lomé. Neznají stud, komu se chce, prostě zasedne na pláži a na závěr po sobě vše jen zahrabe. Výsledek a to, jak městská pláž vypadá, to si dokážete představit sami,“ vzpomíná Jakš.

Jinde se zase o záchodech nesmí na veřejnosti mluvit, protože je to neslušné. V Tibetu jsou záchody suché a velmi mělké, panuje tam šílený smrad. „Ale mají rodinnou atmosféru,“ směje se cestovatel. „Sedíš, vidíš na souseda a ještě si pokecáte. Nepoužívají papír, ale pod vlivem čínské propagandy se tenhle nešvar daří rychle vymýtit…“

Na indonéském Sulawesi zase v suchých záchodech žije všeliká havěť, třeba krysy, pavouci a dokonce i přísně chráněný palmový, neboli modrý, krab. „Na Toggianských ostrovech se dodnes traduje, kterak tu usedla francouzská turistka a krab ji zespodu pošimral svými půlmetrovými klepety. Málem dostala infarkt,“ říká Jakš.

Také Mongolsko sází na suché WC, které má často jen dvě prohnilá prkna, na kterých se lavíruje. Septik je přitom mimořádně hluboký, nebezpečný a nejistý. „Nic příjemného,“ utrousí zkušený dobrodruh.

To v Rusku při cestě transsibiřskou magistrálou si užijete ve vagónech luxusní WC. „Mají ale nevýhodu, jakmile se vlak blíží do stanice, děžurná ho nekompromisně zamkne. A otevře pak až cca 15 minut po odjezdu ze stanice. Stejná praxe je i v čínských a vietnamských vlacích. Ale i tak jsem nejhorší vlakové záchody zažil na našich železnicích,“ zakončuje Jakš.