Easy Rider v Himaláji I.

Royal Enfield se začal vyrábět v Anglii v roce 1949 a o sedm let později začala jeho výroba i v Indii. My jsme zvolili tento stroj pro cestu za poznáváním kultur a přírody severu Indie.

V Indii vlastně ani není z čeho moc vybírat – přivést sem vlastní motorky je příliš drahé, přijet na nich časově nákladné a půjčovat japonské slabé skůtry je hloupost, neb v sedlech kolem 5000 metrů by s batohy neměly šanci.

A tak jednoho pondělního rána v Kalce, na úpatí Himaláje, nasedáme po nočním vlakovém přejezdu z Dillí na naše stroje. Pár hodin je třeba ještě věnovat zprovoznění, přestože majitel půjčovny Arun již několik měsíců ví, kolik motorek budeme potřebovat. Ale to již patří ke koloritu země, zde se ke slibům přistupuje jinak - když má být motorka 100% OK, tak pro našince to znamená něco jiného než pro Indy.

Ještěže máme sebou Anela – indického mechanika, bez něhož by byla cesta nereálná. Je to nejdůležitější muž výpravy, sice téměř nerozumí anglicky, zato rozumí naším motorkám. Vždyť je také opravuje mnoho let a na cestě, jako je ta naše, je již asi po desáté v roli opraváře.

Seznamovačka
První kilometry se seznamujeme s těmito moderními veterány. Řazení vpravo, brzda vlevo – to dává asi zabrat nejvíce. Snad každý z nás několikrát místo aby zabrzdil, přeřadil z 3 na 4, na řazení vlevo si nakonec zvykáme rychleji, než jsme čekali.

Naším prvním cílem je lázeňské městečko Shimla. Angličané je zbudovali v nadmořské výšce kolem 1800 m a díky tomu je zde příjemné klima. Důstojníci a úředníci si sem jezdili odpočinout od úmorného vedra, které vládne v ostatních částech Indie.

Po jeho návštěvě sjíždíme do vesničky Tatapani v údolí řeky Satludž. Zde vládne téměř tropické podnebí, daří se tu banánovníkům, rýži,…, však je tu také teplota kolem 35 °C a vysoká vlhkost. Následující dny jedeme proti proudu řeky Satludž, která pramení v Tibetu pod horou Kailás 6 714 m, kde je Šivovo sídlo, mytický pramen Gangy a Brahmaputry, pozemská manifestace „ světové hory“, středu vesmíru, Méru.

Nenecháváme si ujít návštěvu hinduistického chrámu v Sarahanu, který je zasvěcen krvelačné bohyni Bhima Kálí, jenž na nás shlíží přes oblaka kouře z vonných tyčinek zapalovaných bráhmanskými kněžími. Bhima Káli je i dnes uctívána živými oběťmi a každý rok je tu obětován celý panteon zvířectva od vodního buvola přes ovce, slepice až po pavouka. Ještě i v 19. století tu byly obětovány i lidské životy než tomu udělali Angličané přítrž.

Nad vesnicí Jeori zapalujeme svíčku na památku kamaráda Lumíra, jenž se tu zřítil před 3 lety ze skály při předchozí motorkářské výpravě. Byl to bezvadnej kamarád, který nám ještě nepřestal chybět.

Sličné domorodkyně
V údolí řeky Sangla spíme ve vesnice Chitkul, jenž je na 5 – 7. denní parikrámy (poutního okruhu) kolem posvátné hory Kinner Kailash 6050 m. Ve vesnici Kamru navštěvujeme pevnost, kde se modlitební praporky třepotají ve větru a obyvatelé udržují buddhistické pohřební obřady, přestože jsou hinduisté.

Kamarádi motorkáři ale spíše obdivují sličné domorodkyně, obsluhující v tibetském hotýlku, které by se neztratily při žádné soutěži královen krásy.

Okolní krajina se stává sušší a vyprahlejší, dostáváme se do oblasti tzv. srážkového stínu – což mi promočenní kamarádi v následujících dnech často připomínají. Ve vesnici Nako v 3000 m podnikáme krátký výstup do sedla a užíváme si nádherné výhledy na okolní vrcholy.

Za Nakem čekáme, až buldozery odhrnou menší sesuv blokující silnici. Před třemi léty jsme tu museli motorky poslat 500 m dlouhou lanovkou přes údolí, tentokrát máme více štěstí a za hodinku pokračujeme dál. Ve vesnici Tabo nocujeme v sousedství buddhistického kláštera, který odbornici označují jako jednu z nejvýznamnějších památek buddhistického umění.

Tento klášter byl založen roku 996. Nejvýznamnější stavbou tohoto komplexu je Sughlhakhang ,,Sál osvícených bohů“, jehož složitě zdobený interiér slouží jako mystický model vesmíru i s bohy. Necháváme se tu unášet atmosférou a historií, kdy prioritou lidského bytí nebyly hmotné statky.

Řítíme se k vesnici Kibber ležící v 4200 m, kde hodláme přespat. Cesta vede pod jedním z nejhezčích klášterů Ki Gompa a při jeho obdivování za jízdy Tácek (Karel) naráží do Davida. Přestože nejede rychle tak přední šavle jsou značně pokřivené a praskl duralový kluzák.

Mechanik Anel se tváří, že jde o velký problém, je třeba jet do Manali, koupit náhradní díly – celkem 2 dny zdržení. Jenže kamarádi ví své, takových pokřivených vidlic již bylo a tak Saddám narovnává zkušeně vymontované šavle úderem, prasklý kluzák slepujeme páskou a za pár hodin je motorka opět pojízdná a nakonec přestála nástrahy dalších 700 km bez problému.

Konec první části vyprávění. Pokračování zítra.

Tuto akci lze podniknout s CK Rajbas