Jak se žije a učí na konci světa

Ekologickou školu Surya dostavěla loni, ale byla to nejspíš pořádná dřina. Vždyť třeba jen dřevo na stavbu se sem tahalo po zamrzlé řece, protože jiná cesta sem nevede.

Ostatní materiály byly nejen z místní přírody, ale řada věcí se sem musela vozit přes hory na koňských hřbetech. Nejbližší silnice je 5 dní chůze. Cestovatelé občas museli své malé koníky podpírat, protože se jim propadali do sněhu a nemohli dál.

Přímo u vesnice je jíloviště, z jílu se vyráběly nepálené cihly na stavbu školy.

Jedna cihla vážila 25 kg, takže tenhle jak veze na svém hřbetu 150kg náklad.

Místní budovy jsou hodnoceny podle kvality překladů nad okny a nade dveřmi, to je to, co dává jméno domu. Když vypadají pěkně, dům je respektovaný, takže Sluneční škola si nechala udělat hodně pěkné překlady, aby i ona byla respektovaná. Do hor je přivezli na koních.

Na fotce je Jan Tilinger, šéf sdružení Surya, to, co má na krku, jsou slavnostní šátky, které dostal ku příležitosti otevření školy od vesničanů.

Když už byla hotova čelní fasáda, děti se přišly podívat, jaké to v jejich budoucí škole vlastně je.

Teplotní změny tu jsou klidně i 40 stupňů, sněhu tu bývá hodně, takže škola musí vážně dost vydržet.

Přímo ve třídě bydlí i učitelé, vaří si tu, spí, komunikují přes satelitní telefon se světem.

Velikost vesnic je závislá na zdroji vody, která deltovitě zavlažuje všechna ta políčka. Čím více vody, tím může být vesnice větší.

Domky vesničanů už mají i skleněná okna, sklo si sem ovšem všichni musí dovézt na koních. Přízemí je stavěné z kamene, tam jsou často ustájena zvířata, nahoře bydlí lidé, nejbohatší baráčky mají úplně nahoře na domě svou vlastní kapličku.

Tohle je tzv. větrný kůň a mantry – modtlitby. (autorka: Eva Machová)

Vesnice při východu slunce, děti chodí k řece pro vodu.

Na políčkách se pěstuje ječmen, je to základní místní surovina.

Z ječmene se kromě mnohého jiného vyrábí i lihovina. Celé léto jsou ženy na polích a plejí a vytrhávají klasy s námelem.

Takhle to vypadá, když maminy po ránu praží ječmen na ohni.

Korále a tyrkysy jsou tu tradiční dekorací.

Takhle se spřádá jačí příze, z toho se pak dělá tzv. gončo, což je oblečení na zimu i léto, když mají vesničané nové gončo, tak si ho obléknou vždy dospod, aby ho neošoupali.

V této nádobě se vyrábí máslo.

Ve Sluneční škole nyní studuje zhruba 45 žáčků. Předtím byli většinou negramotní, dnes už pomalu ovládají 3 jazyky. Kromě tibetských učitelů tu učí i Češi a srdužení Surya stále hledá další dobrovolníky. Podmínky jsou ale hodně tvrdé, takže se v případě zájmu informujte na https://www.suryaschool.org.