Pár nejšílenějších zaměstnání na světě

Autor článku David Jakš procestoval celý svět. Cestování ho natolik uchvátilo, že si otevřel svou vlastní cestovku Kapitán Dave. Na jeho zájezdech možná můžete také potkat spalovače mrtvol, taxikáře, který převáží i mrtvá prasata, nebo malé děti, které živí woodoo.

Ghanský fotbalový fanoušek
Večery jsou v Accře, hlavním městě Ghany, extrémně horké. Skvělé pivo Star, popř. Club, proto přijde vhod. I tady, na pobřeží Guinejského zálivu, znají klasickou pivní zahrádku, takže kontakt s místními je dokonalý. Najednou se ke stolu přitočí cosi velkého. Barevného. Neuvěřitelného.

Obrovský černoch, oblečený jen do jasně bílých slipů má celé tělo natřené bílým práškem. Je to fotbalový fanoušek. Vstupenka na stadion, kde dnes večer hraje domácí Ghana proti Nigérii je ale pro něj moc drahá. Zatím. Nemá sice dost peněz, za to ale má nápad. A ten mu na tribuny vždycky pomohl.

“Kolik stojí lístek”? ptáme se.
“10 sídí,” krčí rameny podivná kreatura.
“To není málo, myslíš, že tolik vyděláš, než zápas začne?”
“Zatím to vždycky vyšlo,” zazubí se a začne pózovat ve stylu ala Michael Jackson.
Hrdost mu nedovolí klasicky žebrat, a tak pózuje s turisty, s mladými fanynkami Black Stars (jak celá Ghana nazývá svůj národní fotbalový tým), s kýmkoli, kdo mu za fotku zaplatí pár drobných. Peníze strká do obrovské žluté rukavice. Zdá se, že zápas opravdu stihne...

Děti z Toga živí woodoo
Divoký oceán buší do pobřeží. Má takovou sílu, že nikdo se tu prakticky celý rok nekoupe. Jenže čas od času vyplaví moře něco, co se dá slušně zpeněžit. Joseph a Kendy to vědí. Jednomu je osm, druhému deset a na městské pláži v Aného, v africkém Togu, je najdete každý den. Začínali se sběrem mušlí a kusů látek, ale brzy zjistili, že když uloví něco opravdu zajímavého, nejlépe jim zaplatí místní čaroděj. Togo je dodnes posedlé černou magií vodoo a netradiční fetiše jsou velmi žádané.To, že někdo použil nějakou věc třikrát, čtyřikrát, ještě neznamená, že je na odpis.

“Nedávno jsme šamanovi přinesli starý plášť. Kolik jsme za něj dostali ti neřeknu, jovo, ale bylo to hodně,”tváří se tajemně Joseph.

Včera večer našli na pláži hlavu od panenky. Zahrabali ji v písku, aby jim jí nikdo nevyfoukl a ráno se pro ni vrací. Přidají ještě kus špinavého polystyrénu a proražený nafukovací míč a vyrážejí za šamanem. Živí se takhle prý už třetím rokem. A nestěžují si.

Nepálští spalovači mrtvol
Ještě drsnější způsob, jak si vydělat na obživu uvidíte v Nepálu nebo Indii - spalovači mrtvol. Společnost se tu dělí na 4 základní kasty a ti, kdo měli pech a narodili se jako příslušníci té nejnižší, musejí zastat tu nejhorší práci. A třeba pálí i mrtvoly na pohřební hranici. I když dřevo pod nebožtíka i samotný obřad nejsou vůbec levnou záležitostí, obracet ohořelé zbytky a nakonec spláchnout ostatky do posvátné řeky, můžou jen tzv. Nedotknutelní. Přitom za svou práci dostanou jen pár drobných. Čistí stoky, potápějí se do žump, přenášejí nebožtíky. Ostatní se jich nesmějí ani dotknout. Nikdy se ze své čtvrté, nejnižší kasty nedostanou.

Ti, kdo to chtěli v minulosti zkusit – úplatkem, lží nebo jinak – skončili polití kyselinou, zbití do bezvědomí, někdy i mrtví kdesi ve škarpě za městem. Celá společnost jimi opovrhuje, a přitom by se bez nich utopila v odpadcích a vlastních výkalech....

Ředitel zatáčky
Svět je vlastně plný “podivných zaměstnání.” V Indonésii pracují ředitelé zatáček – za průjezd obyčejnou zákrutou vyžadují alespoň pár mincí. V Ulánbatáru, hlavním městě Mongolska, zase postává na hlavním náměstí mladá žena s telefonem v ruce. Chcete si brnknout? Šetřte kredit – zavolat si od ní je mnohem levnější. A dokonce i do Čech!

V Kambodži se na Angkoru potloukají malí kluci, kteří vám za dolar ukáží zaručeně nejlepší místo na fotografování. Neodhánějte tyhle lidi od sebe. Prostě jen neměli takové štěstí na dobrý “flek” jako my!