Zapomeňte na řízek. Bude se jíst hmyz!

Nejenže příprava hmyzího oběda nebo večeře spotřebuje daleko méně času, ale i spotřeba energií (plynu, elektřiny, apod.) je nesrovnatelně nižší. A co je nejdůležitější - pojídání brouků, pavouků nebo kobylek může vypadat odpudivě, ale je prý překvapivě zdravé.

Navíc takový ságový červ nebo mravenčí larvy podle očitých svědků chutnají znamenitě. V Africe, Asii nebo v Amazonii už to vědí tisíce let. Je jen otázkou času, kdy hmyzí a obojživelná kuchyně dorazí i do našich domovů...

Pavouk je lepší smažený
Je teprve 10 hodin dopoledne, ale asijské slunce už pálí o sto šest. Ve městě Skuon, ve střední Kambodži, se prkna v pouličních stáncích prohýbají po tíhou mís a talířů.

Ve dvanácti stáncích je přitom jeden a ten samý sortiment. Od pondělí do soboty, každý týden. Už skoro 30 let. Chlupatí pavouci rodu haplopelma albostriatum, velcí jako lidská dlaň, jsou naskládaní do vysokých hromad a čekají na zakázníky.

Brzy ráno je hospodyňky, ještě živé, hodily na pánve s vařícím olejem, osmahly a teď už je z nich prodejní sortiment. Během pár hodin se po nich jen zapráší.

Ze smažených kambodžských pavouků se v posledních letech stala turistická atrakce. Málokdo z cizinců ochutná, drtivá většina vystačí s úšklebkem a výrazem ,,no fuj"! A ještě fotečku, samozřejmě.

Byl to přitom hlad, který donutil zdejší lidi, aby se za tmy vydávali do lesů a na pole, vytahovali holýma rukama z děr černé pavouky, mnohdy s tělem až 10 cm širokým, a strkali je okamžitě, ještě živé, do úst.

Na konci 70. let minulého století vládl v Kambodži ultralevicový režim Rudých Khmérů. Vypukl hladomor a lidé jedli, co mohli - červi, ptáky, listí. I ty pavouky. Šlo jen o to, dostat do sebe cokoli, co alespoň na chvílí vyvolalo zdání plného žaludku. Později, když režim Rudých Khmérů padl, pavoučí lov zůstal. Jen už se pavouci, známí pod přezdívkou ,,thajská zebra" nejedí syroví.

Jestli jste labužníci, můžou vám půvabné prodavačky chlupatou potvoru osolit, osladit, osmahnout s česnekem, nebo s cibulkou. Je libo přílohu? Máme rýži, nudle, bagetu - vyberte si. Podle očitých svědků chutnají dlouhé nohy i chlupaté tělo jako velká křupka. Zatímco místní tvrdí, že tohle jídlo je zárukou živin, které naše tělo potřebuje, západní medicína konzumaci moc nedoporučuje. Až budete stát před kambodžskými stánky, záleží tedy jen na vás. Cena? V přepočtu asi 15 Kč za kus.

Svišť? Jen zpestření jídelníčku!
,,Už jsi jedl mongolskou specialitu?" ptá se mladý pastevec. ,,Ne," odpovídám. Za chvíli domorodec přináší opečené cosi. Vypadá to jako krysa nebo potkam a tuhle domněnku ještě umocňuje dlouhý ocas. ,,Svišť," směje se Mongol, ,,musíš ochutnat. Pochoutka."

Pochoutka to tedy rozhodně není. Je tuhý, navíc chlupy se spekly v mazlavé chomáče. Možná, že kdyby maso bylo propečené a ochucené, může být svišť docela přijatelný. ,,Svišťů tady žije spousta, chytáme je od nepaměti," vysvětluje Serge, majitel cestovní kanceláře z Ulanbatáru a velký znalec mongolské přírody.

Ačkoli Mongolové patří mezi národy, kteří až chorobně věří v nadpřirozené jevy, pojídání těchto roztomilých zvířat nemá se spiritualismem žádnou souvislost. ,,Jde jen o zpestření jídelníčku," říká Serge.

Mongolové jedí po celý rok hlavně skopové, poměrně mastné maso, a tak suché maso sviště je jen příjemnou změnou. Navíc ve městech se s touhle ,,delikatesou" nesetkáte. Musíte za ní do nekonečných mongolských plání. Ale pozor - před časem se v USA objevily odborné články, že tihle drobní krasavci jsou s největší pravděpodobností hlavními přenašeči moru v oblasti střední Asie...

Kobylky nebo červi?
Kdo z cestovatelů by neznal legendární bangkogskou ulici Khao San! Sežene se tu naprosto všechno - falešný anglický řidičák, mezinárodní novinářský průkaz (také falešný, samozřejmě), outdoorové vybavení, pivo, drogy, prostitutky, travestiti. Ale i důležité informace na další cestu, o kterých se turistické bedekry nezmiňují. A také roztodivné speciality. Třeba smažení ságoví červi.

V malém, skleněném stánku je po večerech smaží paní Tarem. Za syrova dosahují délky až 8 cm a jsou i 3 cm širocí. Ať jsou bílí nebo žlutí - všichni skončí na velké pánvi v rozpáleném oleji. Jsou tak velcí, že na nich bez potíží rozeznáte i oči. Igelitový pytlík, plný téhle dobroty, stojí asi 2 dolary.

Na rozdíl od kambodžských pavouků jsou pro cizince pochoutkou. Spečou se asi na polovinu původní velikosti a nechutnají vůbec špatně. Někteří mají dokonce trochu aromatickou, kořeněnou příchuť.

,,Mají spoustu bílkovin, které nemůžou lidskému tělu nikdy škodit," směje se Patrick, australský lékař, který tráví v Thajsku každoročně několik týdnů. ,,Zkuste i kobylky - jsou výborné," ukazuje na stánek vedle paní Tarem. Jejich dlouhé zadní nohy sice trochu dráždí v krku, ale když člověk důkladeně polkne, vše je v pořádku.

Náklaďák v kuchyni
Zatímco v Thajsku fungují zákony na ochranu vzácných zvířat poměrně spolehlivě, v sousedním Laosu je to jinak. Stačí zajít na ranní trh ve starobylém královském městě Luang Prabang. Kousek od Mekongu tu ženy prodávají zvířata, která patří k nejohroženějším v celé Asii.

Obrovské, až 3kg ropuchy z okolních pralesů jsou svazané na nohy do velkých skupin a laoské hospodyňky si je obhlížejí jako u nás v Evropě zajíce nebo bažanta. O stánek dál prodává mladá dívka z etnika Hmong známou ,,křičící žábu" rodu kaloula pulchra.

O těchto krásně zbarvených, žluto-hnědých jedincích se ví, že dokáží vydávat tak silný zvuk, že je to srovnatelné s hlukem, který předvede projíždějící náklaďák. Za pár minut si tenhle ,,náklaďák" odnáší zákaznice do kuchyně.

Na stejném trhu se k sobě choulí mláďata sovy rodu Ninox rufa. Ptačí maso patří do asijského jídelníčku odnepaměti a ani buddhistický Laos není výjimkou. Často se jím chlubí luxusní restaurace a cizinci, kteří se na trhu nestačí divit, si ho za pár hodin poté objednávají.

Seženete tu i vodní červy, červené pralesní mravence, obrovské včely, dokonce i sršně. Veškerý sortiment najde své zákazníky. Pokud budete váhat, raději sáhněte právě po tomto ,,zboží". Největší zdravotní komplikace totiž nehrozí ani od červů, ani od pavouků nebo mravenců. Časovanou bombou jsou podivné karbanátky, vyskládané na roštu. Nikdo neví, jak staré je tohle maso a hlavně co všechno se do nej semlelo. Zlatí pavouci!