Záhada Hnízda ohnivého orla

Nehostinné oblasti vzdálené Sibiře jsou všem milovníkům záhad známé především díky různým spekulacím kolem dopadu tzv. Tunguzského meteoritu. Zhruba 700 km od tohoto místa, na pomezí mezi Jakutskem a Irkutskem v Patomské vysočině, se však nachází další tajemný úkaz, který by mohl být způsoben dopadem vesmírného tělesa.

Hnízdo ohnivého orla

Uprostřed zelené tajgy se zčista jasna pne do výšky unikátní holý kráter, který dodnes patří mezi nejzáhadnější přírodní útvary na světě. Byl objeven už v roce 1951 geologem Vladimirem Kolpakovem, který zpracovával údaje pro nové geologické mapy tehdejšího Sovětského svazu. Domorodí Jakuti mu vyprávěli o podivném a pro lidi nebezpečném místě nazývaném Hnízdo ohnivého orla, jež Kolpakov zprvu pokládal za vyhaslou sopku. Brzy ale zjistil, že kráteru chybí jícen a nikde nejsou ani stopy po lávě či sopečném popelu.

Na podivný útvar se na nějaký čas zapomnělo, poprvé byl vyfotografován z vrtulníku až v roce 1971. Šedivá hora připomíná krátery na povrchu Měsíce, má seříznutý vrchol a uvnitř kopulovitou vyvýšeninu, takže kráter vypadá, jako by v něm sedělo veliké vejce. Útvar je vysoký 70 metrů, u základny dosahuje průměru 180 metrů, na hřebeni pak 86 metrů.

Moderní expedice
Zájem vědců o Patomský kráter ožil až v roce 2005, kdy se k podivnému místu vypravila vědecká expedice organizovaná ruským deníkem Komsomolská pravda. Expedice odhalila hned několik záhadných vlastností. Měřením radioaktivity bylo zjištěno, že v okolní krajině je její hodnota dvojnásobná než uprostřed kráteru. Na jinak holém povrchu hory vědci objevili několik stromů, podle nichž se podařilo určit stáří útvaru.

Přímo na středovém vrcholu roste sedmdesát let starý strom a na okraji valu dosahovaly některé stromy stáří 230 let. Podle odborníků by tak stáří kráteru nemělo přesáhnout 250 let, což potvrzuje i neporušený tvar, ostrá kráterová hrana i speciální akustické měření. Stromy ale nevypovídají pouze o stáří kráteru. Výsledky zkoumání letokruhů naznačují, že někdy v polovině 19. století došlo v okolí kráteru k prudkým výkyvům životních podmínek, jejich příčinu se vědcům zatím nepodařilo objasnit.

Co se skrývá uvnitř?
Největší záhadu však přineslo magnetometrické měření útrob kráteru. Ukázalo totiž, že pod obřím „krtincem“ v hloubce asi 100 metrů leží obrovský předmět z feromagnetického materiálu, což může být železo, kobalt, nikl nebo nějaká slitina těchto kovů a dalších příměsí. Měření naznačují, že by se mělo jednat o válcovitý objekt o délce šest až šestnáct metrů a o průměru tři metry.

Skrývá se pod kráterem pohřbené vesmírné plavidlo návštěvníků z cizích světů? Nebo v podzemí leží nějaký extrémně odolný meteorit, který se po nárazu do země nerozpadl, ale pronikl až do jejího nitra? Mohl by to být přírodní projev mladé vznikající sopky? Názory vědců nejsou jednotné a pravdu snad odhalí další důkladný průzkum.