MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Kameňák v Číně
Hora s tajemným názvem Tchaj-šan (řečená také Taishan nebo Tais Shan) je pro Číňany téměř magickým místem. Každoročně sem zavítají po tisících poutníci, aby tu mohli spálit pár papírových bankovek a zajistili si tak přízeň svých bohů. Na horu se dá vyjet minibusem, ale ti, kteří sem přicházejí si „vyčistit duši“, raději jdou pěšky. Cesta vede po 7000 schodech a terén je dost náročný.
Cestou se poutníci mohou pokochat i pohledem na „Most nesmrtelnosti“, který je pozůstatkem z doby ledové. Přejít tento „kameňák“ se ale skoro nikdo nepokouší. Nesmrtelnost při pádu totiž není zaručena.

Most jako brána do pekel
Tak tenhle mostík patří mezi největší v Řecku. Nachází se v místě Konitsa a protíná řeku Aoos, která však v létě připomíná potůček. Situace se rapidně mění v zimě, kdy se řeka zaplní. Vesničané tvrdí, že jakmile je vítr tak silný, že rozezvučí zvonek, který je umístěn pod mostním obloukem, je to varování, že přecházet na druhou stranu je hazardování se životem.

Irský most z provazů
To, že je potřeba mezi Carrickovy ostrovy udělat nějaký most, věděli už staří rybáři, kteří si ve zdejších vodách lovili tučné lososy. Ale to, že se bude jednat o most z provazů, nikdo netušil. Most Carrick-a-Rede-Rope-Bridge byl vyroben před 11 lety v Belfastu a stál směšných 16 000 liber. Dnes slouží jako turistická atrakce, například za rok 2009 na něm spočinulo 247 000 turistů! Některým návštěvníkům se ale z „irské houpačky“ prý tak točí hlava, že se raději nechají ostrovy dopravit lodí. Ono není divu, když fouká severák, most se docela pěkně houpe...

Most Hussaini v Pákistánu
Bobřík odvahy? Tak toho zaručeně získá ten, kdo vleze na tento vratkou konstrukci. Most Hussaini v severním Pakistánu patří mezi nejnebezpečnější na světě. Jenže zdejší lidé na něj nedají dopustit, je totiž součástí horské cesty do Riwalpindi. Tento provazový most má ještě jednu specifickou vlastnost, nejenom, že je vratký, nicméně spousta dřevěných šprušlí, určených pro chodce, chybí. Přesto o mostu Hussaini místní lidé tvrdí, že je docela bezpečný. Jediní, kteří z toho prý dělají vědu, jsou turisté. Ti most přecházejí jako „bobříka odvahy“ a testují si na něm své vratké (evropské či americké) nervy.

Most Inků v Peru
Tento most spojuje různá území, kde kdysi žili Inkové. Jde o docela divokou přírodu se spoustou kaňonů a řek. Staří Inkové využívali most k jednodušší přepravě, ale na rozdíl od dnešních lidí všude chodili pěšky. Po těchto mostech také kdysi utíkali „kurýři zpráv“, kteří měli za úkol přenášet „důležitá poselství“ po celém území Inků. Dnešní most se od toho původního, který tu stával několik staletí, moc neliší. Inkové k jeho výrobě používali rostlin, které nahrazovaly klasické provazy. Jako podlahu indiáni zvolili různé kusy větví. I když na první pohled most vypadá dost chatrně (a českému turistovi může evokovat jakousi konstrukci ze slámy), ve skutečnosti prý drží pevně pohromadě.

Most přes sibiřskou řeku Vitim
Je to jasné už na první pohled – tato dřevěná konstrukce nebude zrovna z nejpevnějších. Přesto se po tomto dřevěném mostě občas projede některý z odvážlivců. Šířka mostu pojme stěží jedno auto, ale aby vůbec vozítko projelo, chce to pevné nervy a hodně odvážného (a šíleného) řidiče. Mostík je 570 metrů dlouhý a přejedete ho zhruba za 3 minuty. Ovšem jakákoliv chyba řidiče může být osudová, řeka Vitim je 15 metrů hluboká a navíc dost ledová.