Kmen kanibalů z Mexika

V Mexiku byla nalezena skrýš s lidskými kostmi. Naštěstí se nejedná o práci nějakého skutečného Hannibala Lectera ani jiného vyšinutého masového vraha, ale o součást rituálních praktik starodávného místního indiánského kmene. Kosti byly nalezeny v El Salto ve státu Durango na severu Mexika uvnitř jeskynní osady vytesané do vysokého útesu. Místo tehdy obývané kmenem Xiximes se nazývá Cueva del Maguey a nález se datuje kolem roku 1425.

Hromada kostí
Archeologický nález zahrnuje více než tři desítky lidských kosí, které vykazují známky toho, že z nich bylo odstraněno maso, byly uvařeny a rituálně označeny kamenným nožem. Dohady o tom, že mezi zhruba pěti tisíci příslušníky kmene Xiximes panují kanibalské praktiky, se objevují už v historických záznamech jezuitských misionářů, kteří kmen označili za nejdivočejší a nejbarbarštější lid v Novém světě.

Xiximové věřili, že pokud pohltí duše svých nepřátel (často se jednalo o příslušníky stejného kmene ze sousední vesnice), zajistí si bohatou sklizeň. Proto jedli jejich těla a kosti zavěšovali na stromy jako nabídku duchům. Pro tato tvrzení v minulosti neexistoval spolehlivý důkaz, ovšem tým archeologů stojící za objevem z jeskyně si je jistý, že ozdobené, po staletí nedotčené kosti právě takový důkaz představují.

„Kanibalismus byl klíčovým aspektem jejich pohledu na svět, jejich identity,“ tvrdí José Luis Punzo, archeolog z Mexického národního institutu antropologie a historie. „Prostřednictvím svých rituálů, kanibalismu a shromažďování kostí si domorodci jasně stanovili hranici mezi sebou a ostatními.“

Hostina pro duchy
Rituály se staly nedílnou součástí zemědělského cyklu pěstování kukuřice. Po každé sklizni vyrazili xiximští válečníci na lov čerstvého masa. A ačkoliv vedli války s ostatními kmeny a později se na jejich jídelníček mohli dostat také španělští kolonizátoři, pro kanibalské rituály byli určeni výhradně válečníci ostatních xiximských osad.

Úspěšní válečníci přinesli své nebohé oběti zpátky do vesnice, kde je místní lidé naporcovali končetinu po končetině. Poté kosti dokonale očistili a maso snědli v polévce jako součást celonočních oslav, které provázely kmenové písně a tance. Nakonec byly kosti uloženy do speciální pokladnice, kde odpočívaly do doby, než na poli vyrazilo nové obilí. To je pak rozvěsili po stromech, jako dárek duchům.