Sexuální život indiánských kmenů: Na romantiku zapomeňte!

Indiánský kmen Marranagasetů nepatří zrovna mezi ty nejznámější, jejich sexuální praktiky ale rozhodně stojí za zmínku. V tomto indiánském kmeni žily ženy mnohdy jako otrokyně mužů. Indiánky se samozřejmě musely starat o své potomky, kterých často nebylo zrovna málo a nebylo ničím neobvyklým, že každé dítě mělo jiného otce. Muži ženám s péčí o děti rozhodně nepomáhali, ti měli na starost lovení zvěře a zajištění obživy, ale také boj proti nepřátelům. Je více než jasné, že se Indiáni u rodinného ohně moc nezdržovali, a tak za ně musely v osadě pracovat právě ženy. Stavění indiánského týpí tak nebylo pro žádnou Indiánku nic těžkého. Pokud se potřeboval celý kmen přesunout na jiné místo, muži zaveleli a ženy nesly všechno vybavení, mnohdy se jednalo o spoustu těžkých věcí.

Pokud muži nelovili nebo nebojovali, užívali si sexu s kteroukoli ženou z kmene. Mladí chlapci a dívky začínali pohlavně žít velmi brzy. Indiánské slečny téměř vždy poté, co se objevilo jejich první menstruační krvácení. Dívky většinou při svém prvním sexu už nebyly panny. Za to mohly jejich zkušené matky, které své mladičké dcery deflorovaly. Panenskou blánu porušily Indiánky svým dětem několika prsty. Když ale prsty k tomuto zákroku nestačily, vzaly si matky na pomoc nějaký větší předmět. Pokud dívka zůstala pannou, byl jí vybrán nějaký chlapec, který měl za úkol zbavit jí panenství. U toho musel být přítomen šaman a všechno sledovat, pokud bylo potřeba tak i radit.

Dospívající indiánští chlapci zase zažívali bolest během rituálů, kdy se měli stát muži a bojovníky. Pokud se naučili bolest snášet, doprovázeli své otce do bojů proti nepřátelům. Těch bylo opravdu hodně, a protože se jich neúčastnily ženy, bylo na denním pořádku, že si sex užíval muž s mužem. Mezi Indiány také bylo normální, aby měl muž několik žen. Pokud mu to nestačilo, našel se ještě milence mužského pohlaví.

Severoameričtí Indiáni si s výchovou svých potomků moc hlavu nelámali. Muži se jenom snažili udělat ze svých synů bojovníky a pokud se některý z nich bál bolesti, Indiáni ho prostě označili za tzv. bardacha. Co to znamená? Takový chlapec musel nosit dámské oblečení a uspokojovat homosexuální choutky mužů v kmeni. Bardachové pochopitelně toužili i po sexu se ženami, nikdo jim to ale nedovolil. Jejich postavení v kmeni nebylo vysoké a uspokojovat všechny muže v kmeni kdykoli budou chtít, to muselo být potupné.

Bardachové nemuseli na rozdíl od ostatních mužů lovit nebo bojovat. Proto se také dožívali vyššího věku a neměli tělo plné jizev po zraněních z bojů. To byla asi jediná výhoda v postavení bardachů.

Zcela jiný postoj k berdachům měl ale známý indiánský kmen Siouxů. Berdachové v tomto kmeni museli sice sexuálně uspokojovat ostatní muže, sami ale mohli mít ženu i potomky a vést tak téměř normální život. Kmen Dakotů zase berdachům připisoval dar od bohů a vyjadřoval jim úctu. Možná i proto, že je pak berdachové lépe uspokojili.

Indiáni také používali nejrůznější antikoncepční prostředky, většinou v podobě speciálních bylinek nebo zaříkávání od šamana. Kmen Navahů si prý zase díky bylinám a magickým rituálům zajistil, že ženy budou rodit jen chlapce. Jak moc tyto způsoby fungovaly, to nevíme.

Indiánské kmeny Jižní Ameriky měly mnohem pestřejší sexuální život než ty severoamerické. Hojně se zde využívalo účinků přírodních afrodiziak – nejpoužívanějším byly listy koky. Ty se hodily hlavně při velmi oblíbeném análním sexu, protože koka dokáže uvolnit svaly konečníku. Dalším účinným afrodiziakem byl prý med nebo bylinka zvaná damiána.

Další běžnou sexuální praktikou Indiánů Jižní Ameriky byla zoofilie. Nemůžeme se tomu nijak divit, vždyť muži pásli v horách zvířata i několik měsíců a když byli dlouhou dobu sami, nikdo je nemohl uspokojit – v úvahu připadala právě jenom zvířata. Pastevci většinou chovali lamy, a od nich se pravděpodobně nakazili syfilidou. Tato choroba se v roce 1493 rozšířila do Evropy, kam se dostala s kapitánem výpravy Krištofa Kolumba, s Vincenzem Pinzonem.

Mezi Indiány byl běžný také incest. Inkové si dokonce brali za ženu svou sestru. Tak si panovníci kmenů zachovali své postavení a bránili se zároveň proti případným vzpourám. Na denním pořádku byl i sex rodičů s dětmi.

Kmen Balakunků měl také svou oblíbenou sexuální úchylku, kterou byla nekrofilie. Muži zde uznávali velmi zvláštní zvyk. Pokud jim totiž zemřela žena, souložili chvíli po smrti s mrtvým tělem.

Protože dnes už téměř nenajdeme pozůstatky indiánských kmenů, nesetkáme se ani se zmíněnými sexuálními praktikami. Jediné místo, kde bychom je mohli najít, jsou kouty pralesa v Amazonii.