Pohádkový zámek Neuschwanstein

Za rok se na Neuschwanstein vydá tisíce návštěvníků a milovníků romantiky. Na druhé straně ale mnoho lidí považuje přepychový zámek za kýč. Pravdou zůstává, že si Neuschwanstein jako své sídlo nechal vybudovat panovník, který byl označen za blázna

Při pohledu na zámek Neuschwanstein vás jistě napadne, že už jste podobnou stavbu někde viděli. Nemýlíte se. Bavorský zámek inspiroval amerického animátora Walta Disneyho při tvorbě pohádkové stavby pro princeznu Sněhurku. V pohádce tak uvidíme podobné věžičky, které najdeme i na Neuschwansteinu.

Přepychový zámek Neuschwanstein byl vybudován nad malým bavorským městem Füssen, které leží asi sto kilometrů od Mnichova. Pokud se rozhodnete pohádkovou stavbu navštívit, musíte být připraveni na to, že se zde ztratíte v davu turistů. Dlouhé kolony u parkoviště nebo fronty u pokladen jsou tu na denním pořádku. V období hlavní sezóny na Neuschwanstein zavítá zhruba 6 000 turistů. Za celou dobu, kdy je zámek přístupný veřejnosti ho navštívilo přes šedesát milionů lidí.

Zámek jako z pohádky pochází z období vlády bavorského krále Ludvíka II. Wittelsbacha (1845–1886). Neuschwanstein nebyl jeho jediným palácem, podobných staveb nechal vybudovat více. Pro svou zálibu často v kýčovitém umění byl považován za podivína a začalo se mu říkat pohádkový král. Už v mládí prý nebyl král duševně v pořádku a oficiálně byl v roce 1886 zbaven svéprávnosti, a nemohl tak dále vládnout. Dnes někteří lékaři postup svých předchůdců kritizují – Ludvík II. se jen podivně choval a blázen prý nebyl. Jak ale dokazuje Neuschwanstein a další stavební památky, Ludvík II. byl skutečně pohádkový král, jak se o něm říkalo.

Zámek Neuschwanstein je postaven na strmé skále, tedy na obtížně dostupném místě. Král Ludvík II. si toto místo pro své sídlo nevybral náhodou. Právě zde se totiž mohl ukrýt před lidmi, u kterých nenašel pochopení. V pohádkovém zámku, v romanticky zařízených komnatách se panovník cítil bezpečně a klidně. Podle některých dobových dokumentů trpěl král panickým strachem z lidí. Nejenže se jim vyhýbal na ulici a nechtěl před nimi vystupovat, ale údajně si několikrát pronajal celé divadlo jenom pro sebe, aby si mohl užít svá oblíbená představení. Takovýmto způsobem prý viděl více než 200 divadelních her.

Stavba Neuschwansteinu byla na svou dobu velmi nákladnou záležitostí. Konečná suma se vyšplhala na šest milionů marek. To rozhodně nebylo málo, zvláště když uvážíme fakt, že král byl velmi zadlužený. Podle pověstí prý Ludvík II. několikrát ze zoufalství prosil své sloužící, aby vykradli banku a zachránili tak státní pokladnu.

Zámek Neuschwanstein byl prý budován podle vzoru středověkého hradu Wartburgu. Svou roli zde sehrály i opery Richarda Wagnera, kterého Ludvík II. miloval. Bavorský palác je dílem tři sta dělníků, kteří museli pracovat i v noci. Při stavbě se spotřebovalo celkem 465 tun salzburského mramoru, 1550 tun pískovce a zhruba půl milionu cihel.

Interiér paláce je zařízen přepychově. Ve všech místnostech je zabudováno centrální topení. K dispozici měl král teplou i studenou vodu a splachovací záchod. V některých pokojích byl dokonce telefon. V královské ložnici zase najdete dřevěnou vyřezávanou postel – práci čtrnácti řezbářů za dlouhé čtyři roky. Pracovna podivína ukrývá i malou umělou jeskyni.

Ludvík II. měl zvláštní celý život a také smrt. Prý byl jednoho dne se svým lékařem na procházce, ze které se ale oba už nevrátili. Po několika hodinách byla jejich těla nalezena v jezeře. Psychiatrovo tělo prý neslo známky násilí, spekuluje se tedy, že se ho král pokoušel zabít a zároveň zemřel sám. Byl tedy Ludvík II. skutečně nebezpečný šílenec? To už se nejspíš nikdy nedozvíme. Památkou na něj ale zůstane Neuschwanstein.