Největší legenda staré Prahy

Jehuda Löw ben Bezalel (1512-1609) byl nejen rabínem, ale i významným duchovním učencem a znalcem magické kabaly. Stýkal se s mnoha vzdělanci své doby, mimo jiné i s hvězdářem Tycho de Brahem. Zajímal se o odkaz Rosenkruciánů, ale i o jiné věci, které leckdy přesahovaly mantinely židovské víry. Za to ho židovská obec zrovna nemilovala. Přesto byl brán jako velká autorita, a Židé za ním chodili pro radu i pomoc.

Zaujal i samotného císaře

Osobnost rabiho Löwa neunikla pozornosti císaře Rudolfa II. Vztahy Židů a českých panovníků nebyly v těch časech zrovna skvělé. Obyvatelé židovského ghetta pro ně představovali především výborný zdroj peněz, o které se je snažili připravit po dobrém i po zlém. Císař nahlížel na rabiho Löwa navzdory jeho učenosti stále jako na Žida. Ve stínu pogromů, které panovníci tu a tam židovské obci připravovali, se jej rozhodl potrápit.

Dal mu vzkázat, že jej navštíví. Druhý den ráno se objevil před jeho skromným příbytkem s celou svojí družinou. Těšil se na rabiho vyděšený pohled a výmluvy. Nic z toho se nestalo. Rabi Löw se objevil ve dveřích a s vážnou tváří pozval císaře dál. Uvnitř se ocitli ve velkém, nádherně zdobeném sále. Nikdo nechápal, jak se mohl vejít do tak malého domku.

Postava Golema a jiné pověsti

V únoru roku 1592, kdy bylo rabimu na tehdejší dobu úctyhodných 72 let, jej císařův komorník uvedl do malé audienční síně na Hradčanech. Jakmile byla zatemněna okna, rozsvítil rabi magickou lampu. Před užaslým publikem v čele s Rudolfem II. se procházely starozákonních postavy: Abraham, Izák, Jákob, včetně jejich synů. Jeden z nich byl zrzavý a zvláštně poskakoval. Císař se neubránil smíchu, ač byl dopředu rabínem varován. Vzápětí se ozval ohlušující praskot. Strop místnosti začal pomalu klesat. Když už téměř hrozilo, že budou všichni rozmačkáni, zdvihl rabi Löw ruce nad hlavu a něco zašeptal. Strop se zastavil a poděšená smetánka v panice opustila to divné místo.

Když se řekne Staronová synagoga, vybaví se mnoha lidem nejen pozoruhodná svatyně ze 13. století, ale především postava Golema. Mnozí záhadologové prozkoumali její půdu, kde má být údajně uklizen, ale nikdo jej nenašel. Někteří se vyjádřili ve smyslu, že je zřejmě součástí podlahy, jiní, že se rozpadl v prach, nebo byl ukryt na neznámém místě. Nikoho nenapadlo, že s Golemem to bylo možná podobně, jako s honosným sálem v rabiho malém příbytku. Slovem mu dal život, slovem ho nechal zmizet. Tuto možnost ostatně podporuje zmínka o legendárním „šému“ s magickou formulkou, jejímž prostřednictvím měl být Golem oživován.

Starý židovský hřbitov ožívá legendou dodnes

Jestli byl moudrý rabi Löw mocným kabalistou, se dnes už nedozvíme. Faktem je, že o žádné jiné postavě nekoluje tolik legendárních historek. Jedinou ověřitelnou pravdou zůstává rabiho hrob na Starém židovském hřbitově. Na jeho náhrobku se vrší kamínky a do malé skuliny v něm jsou zasouvány papírky těmi, kdo touží po splnění svého přání. Jsou mezi nimi Češi i cizinci a mnozí z nich by odpřisáhli, že to funguje.