Knihu, nebo elektronickou čtečku? Oba druhy nosičů žijí vedle sebe.

Že bychom byli díky všem těm počítačům, mobilům, ipadům, DVD a televizím šťastnější, to jsem si nějak nevšiml. Někdy mi připadá, jako by v tom křemíkovém chaosu přestávalo být místo pro člověka. Stroje pouštíme až do postele, mezi nás, a dobrovolně se jim poddáváme. Stali jsme se na nich závislí. Dovedete si ještě představit život bez elektroniky?

Elektronika nás povznáší do nebe a zároveň přibíjí na kříž. Pokrok nezastavíme. Právě držím v ruce elektronickou čtečku, díky které možná jednou skončí papírové knihy ve sběrných surovinách. Kdyby to viděl JUDr.Bohumil Hrabal, který odtamtud coby dělník zachránil spoustu knih, určitě by nešel protestovat před prodejnu elektra. Pokýval by hrabalovsky hlavou, a pomyslel si něco o bláznech. Víte, on měl blázny rád. Nebýt takových obyčejně neobyčejných lidí, nenapsal by bezmála sto nádherných příběhů.

Čtečka, která právě leží přede mnou, je vyrobena z příjemného šedočerného plastu. Přední straně dominuje šestipalcový displej. Celkově připomíná přerostlý mobil. Jen ten displej je nějaký divný. Není barevný, není ani černobílý. Je jen černý a bílý. A ta bílá na pozadí není bílá jako v knížce. Spíš světlounce šedá. Po obou stranách displeje jsou dvě podlouhlá tlačítka - listování dopředu a zpět, pro praváky i leváky. Vida, můj displej je dokonce dotykový! Jeho hlavní devizou je technologie elektronického inkoustu. Je skvěle viditelný na sluníčku i pod lampou. Potřebuje energii, jen když obracíte stránku. Při listování se jen tak líně převaluje. Při čtení to vůbec nevadí. Díky lenosti displeje má baterie životnost jako želva, která taky nikam nespěchá. Oproti mobilu vydrží čtečka na jedno nabití klidně čtrnáct dní, někdy i měsíc.

Zajímá vás, jak dostanete do čtečky knížky? Pokud jste někdy na počítači nebo telefonu kopírovali obrázky nebo hudbu, budete to umět i s knihami. Výhodou je, že máte v malé placce celou knihovnu. Písmo si můžete zvětšit na velikost, která vám vyhovuje. Některé čtečky mají dokonce vestavěné podsvětlení, takže se na tajňačku pod peřinou obejdete bez baterky. Nevýhodu je potřeba občasného dobití. Čtečky si příliš si nerozumí s vodou, pískem, ani s přeplněným batohem. Obrázky, pokud v ní nějaké jsou, vypadají jako v počátcích kinematografie. A samozřejmě nevoní novotou, ani nešustí.

Při koupi se ptejte, kolik formátů knih čtečka podporuje. Pokud zvolíte Kindle nebo Nook, budete odkázání na jeden, maximálně dva typy souborů. Pokud je to možné, doporučil bych spíše univerzální zařízení, protože vím, kolik různých formátů lze během let nashromáždit.

Jestliže se však zamilujete do některé ze dvou jmenovaných, existuje program zvaný Calibre, který vám jakoukoli elektronickou knihu zkonvertuje do formátu, kterému bude vaše čtečka rozumět. Nevýhodou je, že někdy se i přes veškerou snahu nepovede docílit správné jazykové sady. Namísto “ž” a “ř” pak máte podivné hieroglyfy.

Samostatnou kapitolou je shánění knih. Pokud už nějakou čtečku máte, ruku na srdce, kolik knih jste do ní poctivě koupili? Existuje samozřejmě spousta legálních knih, namátkou Bible, Čapek, Marxův Kapitál. Pokud chcete něco novějšího, budete muset zaplatit, případně oslovit známé. Pokud máte dostatek času a trpělivosti, můžete si pomocí skeneru převést do elektronické podoby i vaše poctivě nakoupené papírové knihy.

Pokud se stále ještě bráníte pokroku s argumentem, že v obýváku - anebo ve sklepě - máte hromadu papírových knih, zvažte, jestli byste je všechny najednou unesli. Nebo třeba jen ty nejmilejší. Asi ne, viďte.

I já mám svoji knihovnu papírových knih. Nedovedu si představit, že bych třeba sbírku Ortenových nebo Skácelových básní slabikoval na čtečce. Tedy dovedu, ale nechci.

Budu rád, když tu vedle sebe budou existiovat knihy papírové i elektronické. Vše má své pro a proti. A když někdy přijde doba, kdy elektřina bude nad zlato, podložím čtečkou eknih starý stůl, a ve světle čadící svíčky se začtu do skvělých básní našich Mistrů slova.