Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Ostrov růží / foto: Volné dílo, převzato z italské Wikipedie

Mikrostát s poetickým názvem Růžový ostrov představoval symbol svobody a volnosti

Jít za svým snem a vybudovat svůj vlastní stát se italskému inženýrovi v 60. letech opravdu podařilo. Bohužel však jeho splněný sen neměl dlouhého trvání.

Italský inženýr Giorgio Rosa dostal zajímavý nápad a vytvořil vlastní projekt, s jehož realizací začal ke konci 60. let 20. století. V blízkosti slavného města Rimini, 11 kilometrů od pobřeží, se rozhodl vybudovat svůj mikrostát vystavěný na námořní plošině. Na povolení úřadů však jaksi pozapomněl.

Ostrov růží
Mapa ostrova, zdroj: Bubici Paolo: Wikimedia Commons, CC-BY-SA-4.0

Plošina jako základ celého ostrova

Celou stavbu sám zafinancoval a s pomocí několika přátel zapustil do mořského dna ocelové sloupy, které se staly opěrnými body pro plochu o rozloze 400 metrů čtverečních. Růžový ostrov neboli Ostrov růží, jak jej po sobě pojmenoval, měl základy a mohl slavnostně otevřít své brány všem lidem toužícím po zábavě, volnosti a oslavě života. Nacházel se tu bar, restaurace i obchod se suvenýry a nutno říci, že turisté se sem hrnuli a užívali si veškerých možností, které ostrov nabízel.

Zábava
Tanec na diskotéce / zdroj: shutterstock.com

Představa svrchovaného státu

Přesně tak si fungování svého mikrostátu Giorgio Rosa představoval a právě, aby nad ním neměl italský stát žádné pravomoci, umístil jej až 11 kilometrů od pobřeží. Stavba tak oficiálně stála mimo teritoriální vody, neboť v 60. letech zákony jasně říkaly, že území vzdálené více jak 10 km od pobřeží je považované za území nikoho, na kterém je možné zařídit se podle sebe.

A tak si zde Giorgio Rosa zařídil prezidentský úřad, do kterého 1. května 1968 jmenoval sám sebe, zařídil si i vlastní vládu, měnu, a dokonce i poštu. Jako oficiální jazyk ostrova určil esperanto, což byl uměle vytvořený jazyk pro společnou komunikaci lidí různých národností. Dalo by se říci, že udělal vše proto, aby jeho stát mohl být oficiálně uznán jako svrchovaný.

Trpký konec ostrova svobody

To se však nikdy nestalo, italská vláda totiž tento jeho počin odsoudila a prohlásila, že chtěl pouze získat peníze od turistů a zároveň se vyhnout placení daní v Itálii. Osud ostrova zpečetily italské policejní síly, které jej 26. června 1968 obsadily a následně ho 11. února 1969 poslaly ke dnu pomocí dynamitu. Sen mladého architekta tak trval pouhých 55 dnů.

Giorgio Rosa velmi trpěl, že se mu dostalo takového zacházení, a celou situaci zhoršila také žádost vlády, podle které měl zaplatit náklady na demolici plošiny. Z té toho opravdu moc nezbylo, pouze na mořském dně lze dodnes najít zbytky tehdejšího ostrova svobody. Jednoho dne vylovili potápěči ze dna kus cihly, kterou darovali Rosovu synovi. Bylo na ní napsáno: „Potápěčům z Rimini je ctí vrátit zpět jednomu snílkovi část jeho snu.“ Dodnes ji má doma vystavenou a připomíná mu, jak houževnatý i mírně bláznivý jeho otec byl.

 

Zdroje:

https://www.rivieraromagnola.net/rimini/isola-delle-rose/

https://en.wikipedia.org/wiki/Republic_of_Rose_Island

 

 

Mikrostát s poetickým názvem Růžový ostrov představoval symbol svobody a volnosti

V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!