Líbímseti.cz uzavřelo spolupráci s pražským hudebním producentem

Hudba mi byla poslechově velmi blízká, nic víc jsem o něm nevěděla. Nevím, jaké jsem měla předtím představy o hudebních producentech a lidech, kteří dělají hudbu na vysoké úrovni. Ale musím se zcela upřímně přiznat, že jsem nečekala, že takový člověk může být filosicky založený, rozumět psychologii a navíc že bude brát hudbu zcela jiným způsobem, než je tomu u ostatních. Představuji Vám Ondřeje Říhu, vegetariána, který miluje hudbu a vkládá do ní mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Ondro, měl jsi příležitost skládat hudbu k finálovému sestřihu soutěže Miss Líbímseti High School 2012. Je něco, co tě inspirovalo k tvorbě hudby pro tuto událost?

Ano, dostal jsem příležitost se podílet na projektu Miss Líbímseti High School 2012. Konkrétně jsem měl na starost zvukový podklad k video setřihu z finálového večera této soutěže. Když jsem viděl záznam, řekl jsem si, že by bylo fajn, kdyby se v hudbě objevily vokály. Pár tracků jsem měl v šuplíku, a tak jsem použil jeden z nich a předělal ho tak, aby k videu perfektně seděl. Vše musí do sebe zapadat. V mé tvorbě je pro mě důležité, aby hudba byla „světlá“ a aby z ní vyzařovala pozitivní a dobrá energie.

Jak vnímáš dívky, které se hlásí do soutěží krásy?

Docela je obdivuji. Vím, že je to o velkém úsilí. Dívky, které se přihlásí do takové soutěže, musí mít v sobě spoustu vnitřní síly, vůle a energie. Také nesmím zapomenout na emoce – právě ty jsem se také snažil do hudby zakomponovat. Přece jen se jednalo o slavnostní finále a večer plný očekávání a dobré zábavy. Podklad k videu jsem proto udělal ve svěžím a tanečním duchu.

Spolupracoval jsi někdy na podobném projektu?

O soutěž krásy se vyloženě nejednalo, ale projekt, na kterém jsem se podílel, měl hodně blízko k ženám. Byla to kampaň pro Wilkinson Sword, jež nesla název „Věřím si“. Do soutěže se přihlašovaly ženy, které si prošly nějakým utrpením, jež v konečném důsledku způsobilo, že si začaly víc věřit. Bylo to velmi zajímavé téma. Měl jsem možnost nahlédnout do jejich osudů a musím říct, že bychom si měli víc vážit našich životů, z některých příběhů mi běhal mráz po zádech. V případě „Věřím si“ jsem se podílel na hudbě k medailonkům. Chtěl jsem zachytit svěží ležérní styl, nechal jsem se inspirovat Francií, jejíž atmosféra je mi blízká. Ženy a hudba pro mne mají velkou spojitost, proto často při tvorbě hudby spolupracuji se zpěvačkami.

Jaký smysl vidíš ve své tvorbě a v hudbě obecně?

Hudba je pro mne energií, kterou vydávám ze sebe a předávám ji dalším lidem. Když se mi povede složit dobrý track, tak to neberu tak, že to je pouze můj nápad. Chápu, že mi bylo dáno něco zhůry. Můj cíl je dělat hudbu tak, aby v lidech něco zanechala. Aby podporovala jejich individualitu, rozvíjela je ke svobodě a uvědomění. Z toho také plyne název mého projektu, „Vibes – More Than Just Music“ má svůj důvod a opodstatnění. Vibes není jen o muzice, ale je to prostředek k hlubším věcem, které s hudbou souvisí. Na druhou stranu je i o emocích, dobré náladě a dobrém pocitu. Hudba musí bavit a taneční navíc i rozhýbat. Baví mě ta barevnost a nové výzvy.

Pomalu se nám blíží finále dalšího ročníku Miss. Máš už svoji favoritku?

Samozřejmě jsem se na finalistky díval. Fascinuje mě, jak holky vypadají dospěle a také jejich úsilí, snaha a nasazení, se kterým do soutěže jdou. Popravdě, favoritek mám víc, tak jsem zvědavý, jak to dopadne.

Nepřemýšlel jsi nad tím, že bys zahrál živě v rámci finále dalšího ročníku Miss Líbímseti High School?

Musím se přiznat, že jsem nad tím nepřemýšlel. Více se věnuji studiové tvorbě. Příprava na živé vystoupení zabere stejné množství času jako práce ve studiu. Dávám dohromady muzikanty na liveacty, ale ještě to nějaký čas potrvá. Taneční hudba se světem módy úzce souvisí. Láká mě do budoucna dělat i hudbu pro módní přehlídky.

Co ty jako DJ?

Aniž bych to nějak plánoval, díky kamarádům z eventové agentury Hitch, se kterými teď více spolupracuji, jsem se pustil i do práce DJ. Trochu mě do toho natlačili, ale vůbec toho nelituju, spíš naopak. Když má člověk dělat DJ, musí naposlouchat hodně hudby a to ho dost ovlivní. Navíc je to práce s publikem, s jeho potřebami a naladěním. Je to jedna velká hra s okamžitou zpětnou vazbou. Dokázat dostat lidi do varu, aby si akci dobře užili – nad tím musím dost přemýšlet a naplňuje mě to. Je pro mě dost inspirativní nědělat jen jeden stejný styl, na chvíli odbočit a načerpat nové impulsy. Přináší mi to vždy něco nového.

Co si myslíš o jiných DJ druhu „pouštěč“, jaký je tvůj postoj k nim?

Takový člověk pro mě není DJ v tom pravém slova smyslu. Ale vždy je to o typu akcí, na kterých DJ hraje. Pokud se bavíme o diskotékách typu osmdesátek, tak tam se hodí hrát to, o co si lidi řeknou. Pro mě ale takový druh zábavy není. Přijde mi to dost prvoplánové a já mám raději přesahy.

A co kdyby ti pořadatel nabídl vysoký honorář?

Není to jen o penězích, ale spíš o jakou akci jde a jestli se s tím chci spojit. Pokud to bude něco zajímavého, nějaká akce, která někomu něco přinese a nebo bude spojena se zábavou, která mě bude bavit, tak se tomu úplně nebráním. Musí to být ale předem jasně nadefinované.

Teď trochu kontroverznější otázka. Co práce DJ a drogy?

Taneční hudba s drogami souvisí. Je to velké téma. Osobně nemám s tanečními drogami zkušenost. Věřím, že jakmile drogu jednou vezmete, změní vás to. Rozumím tomu, proč je lidé berou a co jim to přináší. Co na to říct, když to jde bez drog, tak je to jedině dobře. Je to individuální. Z dlouhodobějšího hlediska drogy člověku nic nepřináší, spíše jen berou. Dostal jsem se k zajímavé knížce „Namísto Já“ od Rona Dunselmana. Autor upozorňuje, že pokud přijemete nějakou drogu, přijímáte do sebe něco, co vám není přirozeně dané. Dotýkáte se něčeho, co je určeno jen pro bohy. Nárokujete si něco, co vám není souzeno, a to se musí někde projevit. Občas se nad tím zamýšlím a snažím se to pozorovat kolem sebe. Rozhodně to jde bez drog, ale lidé se musí znovu naučit více vnímat, což je v dnešní uspěchané době dost komplikované. Nedostatek času, stres a především stálý přísun vnějších dojmů útočících na naše smysly – vše nám dost komplikuje se na chvíli zastavit, zklidnit se a rozpomenout se na naší pravou přirozenost.

Máš nějaké sny a cíle?

Spíše se snažím mít představy, které ihned začínám realizovat. Mám před sebou dva seriály pro časopis Music Store na téma „DIY – Do it yourself“. Půjde o sérii rozhovorů s lidmi, kteří si sami staví studiovou techniku. Inspiroval mě k tomu jeden francouzský projekt Mutable Instruments. Chci propojit lidi mezi sebou a ukázat jim, že fungování na bázi spolupráce může být prospěšnější než konkurenční boj. Následně chystám seriál o českých producentech elektronické hudby. Podíváme se na jejich studia a trochu je vyzpovídáme. Nadále budu pokračovat s psaním recenzí a testováním studiového vybavení. Chystám se i začít víc fotit, takže plánuji nákup nějaké dobré zrcadlovky. Všechno souvisí se vším.

Chci víc vydávat pod labely, ale řídím se tím, že vše má svůj čas. Nejsem typ, který se někam dere. Dávám o sobě vědět a to co dělám, se snažím dělat nejlíp, jak to jen jde, a také myslet víc dopředu. Život je jak šachová partie, a pokud vidíte víc tahů dopředu, máte výhodu. Ale přece jen mám dva velké sny. Dělat hudbu pro módní přehlídky, spojit ženskou krásu s pulsující elektronickou hudbou, a pak také zkusit filmovou hudbu. Dovedu si představit, že bych se podílel i na scénáři a režii. Velmi obohacující by pro mne bylo vnést do filmu myšlenky, které v sobě už delší dobu nosím.

Co spojení s nějakým známým zpěvákem? Nad tím jsi neuvažoval?

Mluvíš mi přímo z duše, to je jeden z mých cílů. Líbila by se mi spolupráce naříklad s Roisin Murphy nebo Samanthou James. Je to krásný cíl, ale není na prvním místě. Nejpodstatnější pro mě je, abych hudbu dělal na té nejlepší úrovni. Musí za mnou být vidět především práce.

Myslíš si, že spojit se s někým opravdu známým je reálné?

Já už na té cestě jsem. Myšlenky tvoří skutečnost. Jediné, co pro to člověk musí dělat, je neustále na sobě pracovat. Pak už je to jen na vyšších silách. Můj track se dostal do francouzského filmu, vysílaném na známém satelitním kanále Arte. Jednoho letního slunného dne jsem si vařil večeři, když mi na mobilu pípnul e-mail od Beatrice z Cauri Films, našla si mě na Myspace. Byl to velký impus pro mou další tvorbu.

Máš nějaký vzor v taneční hudbě?

Vyrůstal jsem na Underworldu. Desku „Second Toughest in the Infants“ jsem slyšel snad tisíckrát. Staré desky od Groove Armady mě baví stále. Mám však za vzor několik hudebních producentů, kteří mě neustále inspirují, například Robert Babicz, The Timewritter, nebo třeba Freemasons – dělají remixy pro známé zpěvačky a kapely. Pořád je kam růst a na elektronické muzice mě baví její neuvěřitelné možnosti. Jeden den se pustím do našlápnutného drum’n’bassu a druhý den klidně do vyklidněného chilloutu. A když se nechci omezovat jen na možnosti techniky, zapojím do toho i další muzikanty. Spolupráce s jinými lidmi je vždy tvůrčí proces, který vás obohatí.

Ondro, děkuji za rozhovor.

Na tvorbu Ondřeje Říhy se můžete podívat na jeho webu www.vibes.cz, nebo na facebooku facebook.com/vibes.cz

Sestřih z finálového večera: